úterý 4. srpna 2015

Zase kočka! No... řekněme miniatura kočky

Už jsem se tu párkrát rozepsala o své lásce ke kočkám. Stačí kliknout na štítek "kočky", abyste vystopovali mou kočkomilnou duši až do raného dětství. A také se z mých příspěvků můžete dozvědět, že s nepříjemnou pravidelností na konci letních prázdnin nebo tři čtyři měsíce po Vánocích nacházíme na křižovatce, vzdálené od naší chalupy zhruba padesát metrů, kočičího odložence. Nevím, co lidi vede k tomu, vysadit kotě na křižovatce mezi poli. Asi že na dohled jsou tři domy, bohužel všechny rekreační. Ale stejně - jako by nebylo dost kočičích útulků...
Posledního takového nalezence jsem objevila v pátek následující po prvním svátky prodlouženém červencovém víkendu. Ale řeknu vám, takového mrňouse jsme tu ještě nikdy nenašli. 
Příběh s dobrým koncem nebudu popisovat, dala jsem na YouTube krátké video. Tak, milí kočkomilové, dejte si.

čtvrtek 19. března 2015

Ochrana osobních údajů? Ale prosím vás! V době internetu?

Nedávno jsem na netu narazila na mapový server Centra pro regionální rozvoj české republiky mapy.crr.cz. Přiblížíte-li mapu na jednotlivé parcely, kliknutím na ně se dostanete na novou stránku, která vám poskytne informaci, na kterém katastrálním území pozemek leží. Ale je tam ještě zajímavé tlačítko nazvané Informace o parcele, prostřednictvím něhož se dostanete na katastr nemovitostí.
Úplně stejně funguje i server ikatastr.cz. Pro majitele nemovitostí jsou to služby velmi pohodlné, protože kdo si má pořád pamatovat všechna čísla té spousty pozemků, které vlastníme, že? Ale pozor! Velmi pohodlné jsou i pro stalkera.
Když se totiž normální zvídavý člověk tak snadno dostane k těmto informacím, nejprve si ověří, zda jsou na katastru správně zapsány dům, v němž bydlí, jeho chata nebo chalupa a nemovitosti členů rodiny. Potom se zajímá, kdo ze širokého příbuzenstva zdědil dům strýce z pátého kolene, jenž zemřel před patnácti lety. Dále si zjistí, který současný majitel rekonstruuje dosud se rozpadající dům, v němž bydlel před jedenadvaceti lety.
Nadšení ze snadno nabytých informací surfera vtáhne do hry a stává se z něj opravdový Stalker. Jakpak to asi je s byty v nedaleko postaveném obytném komplexu? Klik – a rozbalí se mu abecední seznam všech tří set šedesáti jmen, příjmení a bydlišť lidí, kteří si hříšně drahé byty v osobním vlastnictví koupili. A ejhle, už začíná chápat, proč se v okolí tolik množí ruština. Osm z prvních deseti jmen zní rusky a dokonce někteří mají v Rusku i bydliště. Pro zajímavost si takový zvědavec udělá statistiku a graf národnostního složení nových sousedů.

Při počítání českých jmen majitelů nejen zjistí, že byty tu mají snad všichni členové architektonické kanceláře, která projekt nakreslila, ale narazí i na jméno a adresu dcery bývalé kolegyně, která i s matkou bydlí ob blok a jež chodila se Stalkerovým potomkem na základku. Uloží si tuto nepochybně zajímavou informaci v mozku, ale pátrání prozatím zanechá a pustí se do užitečnějších činností.
Nicméně časem se před potomkem zmíní, že Anička si koupila byt v novém bytovém komplexu v sousedství. Potomek utrousí, že asi Aničce ten modeling (jímž se kdysi pochlubila na Facebooku) vynáší. Stalkerovi to nedá, protože při nějakém náhodném setkání s exkolegyní byl informován, že Anička modelingovou kariéru už dávno opustila a raději se věnuje cestování prostřednictvím výměnného studentského programu Erasmus. Ve volném čase se tedy Stalker na katastr vrátí a pátrá dál. Proklikem na informace o stavbě se propracuje k číslům všech 561 bytových jednotek v dosud dostavěné části komplexu. Kliknutím na číslo bytové jednotky pochopitelně získá informaci, komu patří. Kliká, kliká a má štěstí. Něž ho to někde před třicátým bytem přestane bavit, narazí na Aniččino jméno.
Když už se úspěch dostavil, zvědavý Stalker pokračuje v pátrání. Plán domu, který je vyprodán, na webu projektu již není dostupný. Ale stačí přijít na to, jaký je systém značení plánků pater, která se teprve staví a prodávají, protože internet v jakési virtuální paměti uchovává i stránky už smazané. Díky tomu se načtou i plánky budov dostavěných, z nich je možné zjistit, že rozložení bytů se v jednotlivých patrech projektu opakuje. Takže stalker si snadno odpočítá, že Aniččin byt leží v pátém patře, je to jedna z nejmenších garsonek a okna má obrácená  na jih a na západ.
Čímž je zvědavost Stalkerova ukojena. Výsledek svého hledání považuje za neověřenou teorii. Prostě si něco vypočítal, ale třeba je to úplně jinak, hlavně že si pěkně pohrál.
Co čert nechce, ačkoli se Stalker s exkolegyní a Aniččinou matkou obvykle náhodou potká maximálně jednou do roka, týden po tomhle pátrání na ni narazí, jak venčí před domem psa. Proberou se všechny drby, jak jde život, co je nového... Stalkerovi to samozřejmě nedá, chce si ověřit, jak moc bylo jeho pátrání úspěšné.
"Anička s tebou už nebydlí?" zeptá se opatrně.
"Bydlí, ale teď je na Erasmu ve Francii," bezelstně odvětí kolegyně.
"Vy jste jí koupili byt tady v těch nových domech, viď?"
"Jak to víš?"
"Ále, z katastru nemovitostí," odpoví Stalker a přidá jakousi krátkou historku o náhodném hledání čehosi.
Kolegyně začne vysvětlovat, že jsou ty byty strašně drahé, takže se jim podařilo s pomocí všech příbuzných a hypotéky dát dohromady peníze jen na tu nejmenší garsonku.
"V pátém patře, viď? Ale nezdá se ti, že ten barák na západní straně je strašně blízko? Vždyť jí odtud budou koukat přímo do talíře."
Kolegyni spadne čelist. A Stalkerovi taky. Strefil se.

úterý 16. prosince 2014

13 dezertů

Při pročítání provensálských štědrovečerních zvyků jsem pochopila, kde se vzalo 13 druhů cukroví, které má maminka vždy pekla na Vánoce.
Po večeři se, jak je ve Francii zvykem, podává dezert. Počet sladkostí opět symbolizuje poslední večeři Páně, jíž se zúčastnilo 12 apoštolů a Kristus. Podle tradice si každý stolovník musí uždíbnout ze všech třinácti druhů. Tento zvyk však není moc starý. Tradičně bývalo na štědrovečerním stole třináct kousků chleba, až po první světové válce se chléb nahradil stejným počtem laskomin.
Pochoutky se opět kraj od kraje, město od města a rodinu od rodiny liší. Kdysi si kdosi dal práci a spočítal všechny varianty. Prý je jich pětapadesát.
V základu, který nechybí na téměř žádném stole, jsou Quatre mendiants, čtyři mendíci (mladí žebraví mniši) – směs, která symbolizuje čtyři žebravé mnišské řády. Tvoří ji vlašské a lískové ořechy (augustiniáni), mandle (karmelitáni), rozinky (dominikáni) a sušené fíky (františkáni). 
cc-cuisine.blogspot.com

Jako my máme vánočku, Provensálci pečou gibassier či pompe à l'huile – velký plochý mazanec z kynutého těsta s proříznutými otvory a do těsta zapracovanou kandovanou pomerančovou kůrou a anýzem.
provenceavivre.files.wordpress.com

Všeobecně oblíbený základ se doplňuje do požadovaného počtu dalšími pochoutkami, jako jsou
  • černý a bílý provensálský nugát (z Allauch nebo Saultu)
  • jablka, hrušky, případně švestky (Brignoles)
  • bílé hrozny a plody oskeruše
  • mandarinky, klementinky nebo pomeranče jako symbol blahobytu
  • zelený meloun
  • datle jako jediné exotické ovoce mají připomínat útěk z Egypta
  • kandované ovoce například z Aptu
  • zavařeniny, rosoly nebo džemy z kdoulí, ale i z jiného ovoce
  • bugnes či merveilles neboli oreillettes – v oleji smažené čtverečky kynutého těsta s pomerančovými květy
  • mandlový chlebíček
  • calissons - sušenky ve tvaru oka z Aix-en-Provence
  • cukroví a čokoládové lanýže…
Dezerty se zapíjejí svařeným vínem.
A po dezertu je čas… ne, kdepak, žádné válení u televize. Rodina svorně odchází na půlnoční mši. Při odchodu se nesmí zapomenout spojit rohy horního ubrusu, aby tabuli neposkvrnili duchové.
www.saint-pauldevence.com

pondělí 15. prosince 2014

Le Gros Souper


Po rituálním vložení polena do krbu následuje štědrovečerní večeře, le Gros Souper. Sváteční stůl musí být v Provence pokrytý třemi na sobě položenými bílými ubrusy a musí na něm stát tři svícny. Trojka je, jak jistě správně tušíte, symbol Svaté trojice. Stůl je ozdoben snítkami cesmíny s bobulemi a naklíčenou pšenicí nebo čočkou, uprostřed musí ležet chléb.
Jedna židle u stolu je vždy navíc, je symbolicky vyhrazena chudým, nebo duchům členů rodiny, kteří již nemohou s ostatními povečeřet.
K večeři se chystá sedm (jako sedm utrpení Krista) bezmasých pokrmů. Je doba půstu, proto jsou všechna jídla bezmasá, ale vydatná. Hojnost má zajistit dobrou a blahobytnou budoucnost.
O jednotném tradičním štědrovečerním menu však nelze mluvit, protože každá vesnice má jedno nebo dvě tradiční jídla, která závisí na dostupných místních produktech, takže skladba je vskutku pestrá a rozdíly ve složení večeře v krajích na pobřeží a ve vnitrozemí jsou značné. 
Ve vsích u moře jsou samozřejmou součástí štědrovečerní večeře mořské ryby, tedy úhoři, tuňáci, tresky. Ryby v minulosti nebyly považovány za maso, maso bylo jen to, co mělo nožičky a žilo na suchu. Takže mezi bezmasé postní pokrmy bývali zařazeni i korýši nebo hlemýždi.
Na březích Rhôny se podávaly říční ryby, hlavně placka. Ve vnitrozemí jsou pokrmy převáženě zeleninové. V okolí Aptu a údolí Calavonu to byl zapečený špenát nebo květák s česnekem a petrželkou, mangold a artyčoky podávané s olivovým olejem nebo ančovičkami, syrový celer se sardelovou pastou, pórek, pečená dýně. V Horní Provenci se často večeřely crouzets, něco na způsob zeleninových lazaní.
Po večeři následovalo 13 dezertů, ale o nich až příště.

neděle 14. prosince 2014

Vánoční poleno

Vždy mě fascinovaly lidové rituály, které spojují pohanskou magii s křesťanskými symboly. Jedním z nich je provensálský obyčej zažehnutí ohně, lou Cacho-Fiò, který zahajuje Štědrý večer v Provence.

Na Štědrý den se v Provence sejde celá rodina. Nejprve si její nejstarší příslušník vybere jednu z mnoha v domě hořících svíček a kráčí s ní ke shromážděným ostatním členům. Pokud se plamen svíčky ohýbá, bude dobrá úroda. Pokud hoří vzpřímeně, úroda bude slabá.Pak teprve nastane vlastní obřad zapálení vánočního polena lou Cacho-Fiò. Stařešina spolu s nejmladším členem rodiny (symbol pokračování rodu, síly, znalostí a tradic) již předtím vybrali co největší poleno z ovocného stromu (symbol rodiny). Je důležité, aby strom, z něhož poleno pochází, padl z přirozené příčiny, ohněm, mrazem nebo stářím. Nejčastěji je vybrána třešeň, mandloň nebo oliva, nikdy z fíkovník, protože ten špatně hoří, což by nevěstilo nic dobrého.Než však poleno přiloží do krbu, třikrát je pokropí svařeným vínem případně olivovým olejem a za přednesu zaříkávací formulky, která má rodině zajistit blaho pro příští rok, s polenem třikrát (symbol svaté Trojice) obejdou stůl připravený pro štědrovečerní večeři. Teprve pak poleno přiloží do krbu. Kromě zajištění zdaru pro příští rok je obřad pozůstatkem pohanského rituálu zažehnutí nového ohně jako symbolu slunce pro příští rok.

Poleno by mělo v krbu vydržet do Tří králů. Někde jsem četla výklad provensálského termínu Cacho-Fiò nikoli jako zapálení ohně, ale naopak rozdrcení ohně, což se vysvětlovalo nutností rozdrtit uhlíky, na něž se poleno pokládá, aby okamžitě nechytlo plamenem, když má vydržet třináct dní. Prý se přes den udržovalo na kraji krbu a do vyhasínajících uhlíků se přisunovalo až na noc. Udržování žhavého polena po tuto dobu má symbolizovat přechod starého roku do nového.Vychladlý popel z polena se ukládal do chlévů, aby chránil hospodářská zvířata před nemocemi, uložený pod lůžkem měl chránit dům před bleskem a ohněm.Tradice vánočního polena se chopili cukráři na celém světě a na Vánoce pečou oblíbenou bohatě zdobenou roládu bûche de Noël.
www.kvindetid.dk

sobota 13. prosince 2014

Lucie noci upije i v Provence

Na svátek svaté Lucie 13. prosince se slaví první známka blížícího se zimního slunovratu. Zimu symbolizuje snítka jmelí a větévka cesmíny, jejichž uctívání se datuje již do pohanských dob.
Druidové věřili, že jmelí má zázračnou moc. Dnes se věší nad dveře jako symbol míru a dobré vůle. Cesmína má prý velkou duchovní sílu jako symbol Mojžíšova hořícího keře a Kristovy trnové koruny. A říká se, že zahání čarodějnice.

Na svatou Lucii se zapalují svíčky a lucerny a umisťují se do oken domů, aby zaháněly zlé zimní duchy a kletby.

pátek 12. prosince 2014

Darovníčci

Nezbytnou betlémskou postavičkou kromě dívek tančících farandolu je další Arlésanka.  Je oblečená do svátečních šatů typických pro polovinu 19. století.

Jejím nerozlučným průvodcem je gardian z Camargue na hřbetu bílého koně.

Dále se betlém doplňuje o tradiční drobné řemeslníky a obchodníky, jako je rybář, prodavačka ryb, nosič vody, drvoštěp, zahradnice, selka s košíkem zeleniny, mlynář s oslem nesoucím pytel mouky, pekař, košikář, dráteník, brusič, pradlena, hajný, kominík, a samozřejmě nemůže chybět sběračka levandule nebo postavy sklízející olivy.

Scenérii dokreslují různá zvířata a naprosto dokonalé stylizované provensálské stavbičky od drobných kašen typických pro provensálská náměstí, přes kamenná borie až po vesnické kaple, domy, školy a kostely.

www.santons-escoffier.com

Tři králové se do jesliček přidávají 6. ledna. Indický mudrc Kašpar klečí před Jezulátkem a nabízí mu truhličku zlatých mincí, maurský král Melichar má bohatě zdobený turban a v ruce kadidelnici a bílý král Baltazar je zahalený do zlatem vyšívaného purpurového pláště a nese Ježíškovi myrhu. Většinou je doprovázejí velbloudi, někdy i sloni. Pánové z Baux odvozovali svůj původ od Baltazara.
Ale jak je vidět, i sami santoniéři mají v barvě pleti a atributech mudrců z východu trošku zmatek.


Prý se sluší, aby majitel provensálského betléma každý rok pořídil do jesliček novou figurku.

Pokud někoho provensálské betlémy zaujaly, může si figurky prohlédnout    a dokonce i koupit v e-shopech následujících  santonierů:
Escoffier
Fouque
Carbonel
Dilandro
Campana
Obchůdek Le Vitrail, který prodává santony mé oblíbené betlémářky Lise Berger.