Znáte ten stav, kdy se v zaměstnání honíte jako blázen, práci si nosíte domů, a přesto zoufale pokulháváte za harmonogramem? Dobu, kdy jste své koníčky uložily k ledu, protože to, co musíte zvládnout, vás vyčerpá natolik, že po vytvoření hodnot ku prospěchu kapitalistické vlasti a úkonů pro zachování rodiny při životě upadáte do stavu blížícího se klinické smrti, abyste alespoň na polovinu kapacity dobily baterky? Přesně tak teď žiju a to je jeden z důvodů, proč jsem na svůj blog měsíc nezabloudila a tudíž nezjistila, že jsem získala od Birgit ocenění Versatile Blogger. Vlastně mě na ně upozornila má dcera.
Birgit moc děkuji, jsem ráda, že Vysypaná Makovice není jen autopsychoterapeutickým prostředkem, ale že ji někdo čte a snad se u ní i pobaví.
V tom frmolu posledních týdnů nebylo jednoduché splnit podmínky soutěže, tedy prásknout na sebe sedm věcí a nominovat na stejné ocenění 15 blogerů. Člověk celý den dělá to, co musí, a v noci, když se mu konečně podaří vyšetřit krátkou chvilku na dělání toho, co by rád, by měl předtím, než bude moci dělat to, co chce, napsat to, co musí. Nicméně nakonec se téměř povedlo. Za své meškání se Birgit omlouvám a opožděně ještě jednou děkuji. Dobrá tedy, vzhůru do toho. Sedm drbů o mně:
- Jsem rozvedená vdova, která se ze svého krátkého manželství vlastně nikdy nevzpamatovala a díky dlouhým rokům v profesi obsazené převážně chlapy zaujala k mužskému pokolení lehce feministický postoj korigovaný vědomím, že složit sedmnáct metráků uhlí a posekat dva hektary trávy je nad ženské síly.
- Jediný muž, s nímž dlouhodobě sdílím domácnost, je můj tatínek. Ne, mé mínění o mužích a jejich použití pro praktický život nevylepšil, ale vytrvale mě trénuje v toleranci nejen k mužským, ale i k seniorům.
- Odmalička jsem žila v matriarchální rodině. Náš dvoupokojový panelákový byt, v němž jsem bydlela s rodiči, patřil babičce, jež ve svém aktivním věku trávila léto v rodné chalupě a zimu s námi ve městě. Tatínek byl jediný mužský prvek a celý život obě dámy, celkem dominantní ženy, rozhodovaly o jeho soukromí. V zimě matka, v létě manželka. Ovlivnily jej natolik, že ve svých osmasedmdesáti letech potřebuje poradit, jaké ponožky si ten den má obout. Když jsem měla dost manželského života, uprchla jsem – jak jinak – k rodičům. Babička byla už několik let po smrti, ale místo ní jsem si s sebou přivedla dceru. Takže opět výrazně femininní domácnost (včetně kočky). Maminka zemřela před dvanácti lety a má v anglickém slova smyslu dospělá dcera se vloni celkem pochopitelně rozhodla žít svůj vlastní život jinde a jinak. Početní rozložení mužů a žen v naší rodině se tím sice vyrovnalo, ovšem ne nadlouho. Můj dlouholetý přítulník, notorický průšvihář a oběť svého milovaného toulavého povolání, kvůli němuž s ním nevydržela žádná ženská, si povšiml uvolněné postele v našem bytě a podal výpověď, aniž by si zajistil další zaměstnání. Takže už čtvrt roku způsobuje maskulinní převahu v naší domácnosti. Vzhledem ke své feministické orientaci bych měla být znechucená, ale kupodivu nejsem. Po návratu z práce nalézám nádobí umyté, celodenní nános drobků uklizený, vrstvu po bytě rozesetých kočičích pilin vyluxovanou, vyprané prádlo pověšené, auto opravené a vyzvednuté ze servisu, dědečka přepraveného na kliniku a v pořádku vráceného domů. Kohoutky nekapou, co bylo rozbité, je slepené, kuchyně je vymalovaná, tráva kolem chalupy posekaná tak, jako nikdy nebyla. Asi jsem adoptovala dokonalou manželku.
- Poté, co mé dítko prchlo před zostřeným rodičovským a prarodičovským dozorem, získávám o něm informace především stalkováním. Díky tomu mám účet na facebooku i twitteru. Náš rodičovsko-dítěcí vztah ovšem není jen virtuální a doufám, že se brzy dočtete o exploataci naprosto úžasného dárku, jehož polovinu jsem od KlaPi dostala předčasně k svátku.
- Miluji naši rozpadající se chalupu na samotě, zpěv ptáků, kvákání žab a přírodní ticho, jež ruší civilizační zvuky zemědělské techniky, cirkulárek, motorových pil a sekaček stovky metrů vzdálených sousedů tak zřídka, že si je čas od času musíme vyrábět sami.
- Už zhruba deset let trávím část volného času u hry The Sims. Bytovou architektkou (dnes se tomu říká designérkou) jsem chtěla být už jako dítě, jenomže matika a fyzika potřebná pro přijetí na ČVUT mi ani trochu nešly. Možná i proto, že jsem odmalička žila v poměrně stísněných podmínkách, stavím a zařizuji si teď aspoň virtuálně.
Když není dost času na koníčky, věnuji se surfování na internetu. Mezi mé nejoblíbenější blogery patří:
- KlaPi detailistka má po tatínkovi a jeho rodičích spisovatelský talent. Sklony k fotografování a lásku ke kočkám zdědila asi po mně.
- Zajímá mě Luxusní život Vanilky, inteligentní české mladé ženy žijící v Lucembursku.
- Baví mě styl psaní a humor skromného, slušného, seriózního a konzervativního gentlemana; a jeho pohled na svět z Virtuálního chlívku.
- Ráda si čtu úvahy chytrých lidí, jako je třeba koalix, kteří mě přivedou na myšlenky, jež by mě samotnou nikdy nenapadly.
- Partnerka tohoto vtipného muže Puffin(us) bloguje o tom, jak žije se svým mužem a jejich roztomilým Mišákem a nabourává mou zažitou představu o tom, že manželství je peklo.
- Mám ráda ironický až sarkastický humor, pochopitelně se jako ženská snažím svým zjevem neodpuzovat a občas se nestačím divit, co si na sebe jiné dámy dokážou navléci. A ráda se poučím. Proto si čtu Módní peklo.
Další mé oblíbené blogy souvisí s mou nenaplněnou touhou po krásném bydlení, nejlépe v domečku na venkově v rustikálně-provensálsko-skandinávském stylu:
- Moc by se mi líbilo žít v Chaloupce na vršku - leží v mém milovaném kraji a Hlubunda má krásné fotky s poetickými komentáři.
- Domeček závidím také Věře a s chutí s ní sdílím její Prosté radosti.
- Kromě ní obdivuji bydlení a kreativitu autorek blogů Sweet Home,
Podmínku vyjmenovat patnáct nejoblíbenějších blogů jsem dokázala splnit jen ze dvou třetin, ačkoli pročítám ještě spoustu dalších blogů profesionálních bytových designérů i dam čechrajících si své příbytky amatérsky, skvělých fotografů nebo jedinců popisujících své postřehy ze života v cizí zemi. Některé mé oblíbené blogy jsou cizojazyčné a nejsem si jistá, že by jejich autoři mé ocenění pochopili, když ani já si někdy nejsem jistá jejich sděleními a omezuji se na prohlížení obrázků.
Vlastně ani mně samotné ten titul není zcela jasný. Versatile Blogger – univerzální, všestranný bloger? To já přece nejsem. Ale možná je to ocenění autora nestálého a vrtkavého, a to sedí. Jsem přece ženská. Každopádně ještě jednou Birgit za ocenění děkuji.
