pondělí 11. února 2013

Prémie


Pracovní dobu a výkon flexibilně podřizuji okamžitým potřebám firmy, vzhledem ke své pozici zaměstnance nedráždím hady bosou nohou a díky dlouholetému studiu života svišťů vím, že když nebesa metají blesky do všech stran, je třeba schovat se do bezpečné nory, a vylézt na světlo boží až když je bouřka spolehlivě zažehnána. Možná díky tomu mé vedení uznalo, že si zasloužím třináctý a čtrnáctý plat.
Kdybychom žili v Monaku, nebylo by o čem psát. Ale jsme Češi, musíme platit vedle daní i sociální a zdravotní pojištění (kteréžto námi odváděné částky se kamsi záhadně vypařují), a svorně, bez ohledu na profesionální statut, nemáme rádi vykořisťovatele Kalouska. Logickým důsledkem je, že zaměstnavatel mi místo zaslání peněz na účet raději poskytuje jisté prebendy. 
Třináctý plat za loňský rok jsem si vybrala v podobě foťáku pro KlaPi k jejímu bakalářství, místo čtrnáctého platu mi můj patron hodlá zaplatit zahraniční dovolenou, kterou bych si jinak těžko špendýrovala.
Mí pravidelní čtenáři dobře vědí, kam mě srdce táhne. Jenomže za dva roky, co jsme v Provence nebyli, vybagrovala paní Chantal se svým přítelem Bobem u domku pod červenou skálou bazén, aniž by navýšila cenu za pronájem (sprcha pravděpodobně stále probíjí). Čímž zájem o její apartmá stoupl tak, že už od loňského prosince má obsazené všechny termíny počínaje druhou polovinou dubna. 
Takže, milí čtenářové a zároveň příznivci Provence, pokud nám naše plány nic nezhatí, sluneční paprsky, materiál pro další reportáž a fotky ze slunné jižní Francie budu sbírat poslední týden v květnu. Nebudou to lány rozkvétající levandule, ale doufejme, že pole rudého máku a trsy kosatců, které miluji. Základní tábor nerozbijeme pod červenou skálou, ale v podobně kašírované cabane asi patnáct kilometrů vzdušnou čarou západněji, v olivovém sadu. A tentokrát bohužel nebudeme tři, ale jen dva. 
Třetí mi bude chybět nejen do mariáše nebo pro jazykovou vybavenost, ale i pro eliminaci a harmonizaci pubertálních erupcí mužské složky výpravy :)
Začínáme se těšit, šetřit na uspokojení hladového oka na palubní desce fábinky a já pochopitelně skládám noty na jednotlivé dny. Ale v podstatě asi projedeme velmi podobné trasy jako minule, protože spoustu toho, co jsem chtěla vidět, jsme nestihli.
Tak držte palce, ať nám do toho nic nevleze.