Olegova maminka v Leninabadu/Chodžentu/případně Alexandrii Eschaté byla jako většina Rusů i Tádžiků neskutečně pohostinná. Ve svém malém panelákovém bytečku nám poskytla útočiště na tři noci. První den nás Oleg vzal na archeologické naleziště plné petroglyfů, tedy do kamene vytesaných obrazů, kde vedl archeologický výzkum. Teda vzal… on auto neměl, řidičák asi taky nikdy ne, tak poprosil o pomoc kamaráda.
Myslím, že to bylo v horách Mogoltau kousek severně od
Chodžentu. Tam hory nejsou tak vysoké jako na Pamíru, jen do 1600 metrů. Pamatuji
si, že to byla nějaká vyprahlá plošiina, po níž byly roztroušené velké balvany
s vyrytými obrazci. Oleg, který tam
ty petroglyfy zkoumal, nám poskytl odborný výklad, který si taky moc nepamatuji,
snad jen, že to jsou umělecké výtvory od doby bronzové až po 17.-18. století. Koho
by zajímalo více a umí anglicky, může si počíst, dokonce tam Olega několikrát citují. https://silkadv.com/en/content/petroglyphs-kurama-and-mogoltau-mountains
Ale na co si vzpomínám je to, že v průběhu jeho výkladu
jsem dostala další hysterický záchvat. Olegův kamarád a řidič poslouchal
s námi. Měl na sobě jen bílé kalhoty s páskem s velikánskou sponou,
tričko si v tom vedru sundal. Nějak jsem na něj koukla a na té sponě mu
seděla zase obrovská solifuga, tentokrát světlá, takže asi solifuga sluneční, která
je na rozdíl od ostatních druhů aktivní i ve dne.
Jak jsem pochopila, ve střední Asii žijí dva druhy solifug.
Černé, ta po mně lezla na Pamíru, jsou noční, a bílé, kterou měl na pásku ten
borec, jsou denní. Jinak mezi nimi asi žádný velký rozdíl není, jen ta černá mi
přišla menší, protože černá zeštíhluje, jak všichni víme. Jedovaté nejsou, ale ty
černé jsou převážně nekrofágové a živí se hlavně mršinami. Z rozkládajících se organizmů jim
na kusadlech zbudou bakterie, které, když vás ta ohavnost kousne, se vám
přenesou do rány. A v tamních odlehlých krajích bez rychlé lékařské pomoci
není divu, že na její kousnutí a na otravu krve leckdo zemřel, takže ji považovali za jedovatou. https://www.google.com/search?q=solifuga+druhy&newwindow=1&sca_esv=fb0cc5819e627fb9&biw=1396&bih=649&sxsrf=ANbL-n6u4tIG_UX1MQoh44IJcPf6NaODAg%3A1779202388053&ei=VHkMaqnjAs2J9u8P7pPcwQ8&oq=druhy+solifuga&gs_lp=Egxnd3Mtd2l6LXNlcnAiDmRydWh5IHNvbGlmdWdhKgIIADIFEAAY7wUyCBAAGIAEGKIEMggQABiABBiiBDIIEAAYgAQYogRI3itQAFjIDXAAeAGQAQCYAagBoAHcBaoBAzAuNbgBAcgBAPgBAZgCBaAC_QWYAwCSBwMwLjWgB7kKsgcDMC41uAf9BcIHBzAuMi4yLjHIBxeACAE&sclient=gws-wiz-serp
Oleg byl osvícenější. Falangu z řidičových kalhot sklepl pomocí krabičky od sirek, nechal ji odběhnout a prohlásil: „Když jsme tu měli tábor, pořád kolem nás ve stanech běhaly. Když ji nebudeš dráždit nebo ohrožovat, tak tě nekousne.“
No, možná jo.
Žádné komentáře:
Okomentovat