Comtat Venaissin, den druhý, dopoledne

V úterý jsme se vlastně rozhodli objet dokola Mont Ventoux, kterou milujeme a jež nás nepřestává fascinovat. Což je ovšem vlastně nemožné bez projetí části Comtat.

Na Větrné hoře už jsme byli před třemi lety. Velitel vozu si tím splnil svůj sen (ach, ti muži, pořád by někam šplhali), mě ale Mont Ventoux okouzluje víc jako kulisa, pozadí krajiny s vinicemi, olivovníky a levandulí.

Mont Ventoux, Větrná hora, je nejvyšším kopcem Provence. Měří 1912 m, a její vršek i v létě působí dojmem, jako by na něm ležel sníh. To bílé však jsou kamenitá pole bílého vápence. Prvním známým turistou, který horu zdolal a svůj výstup dokonce literárně zpracoval, byl v roce 1336 Francesco Petrarca.

Okruh jsme začali na jihu u vyhlídky, kde jsme se také před třemi lety zastavili. Kousek od vesnice Monieux začíná 400 m hluboký kaňon říčky Nesque, Gorges de la Nesque, oddělující masiv Mont Ventoux a plošinu Vaucluse. Nesque do něj vtéká v nadmořské výšce 620 m a vytéká z něj o zhruba 20 km dál ve výšce 300 m. Prý je to po proslulejším Gorges du Verdon druhý nejkrásnější kaňon v Provence.

Podél horních tří čtvrtin kaňonu vede okreska D942 s několika tunely a vyhlídkami. Milují ji zejména cyklisté, takže ujet těch 15 km autem vyžaduje obezřetnost a půl hodiny času, zejména proto, že takhle na konci června se zhruba dvě třetiny francouzských seniorů šikují do pelotonů a zdolávají úbočí Mont Ventoux s podporou lékařského týmu pohodlně usazeného v doprovodných dodávkách.

K návštěvě další vesnice nás vedly osobní důvody, které nebudu prozrazovat. Ale i když si odmyslíme soukromé důvody a pomineme minimální znalost francouzštiny, cožpak je možné nechat si ujít návštěvu vsi, která se jmenuje Statečný Crillon (jak je to podobné slovu grillon = cvrček) a u jejíhož úpatí teče říčka s tímhle jménem?

U radnice vsi Crillon le Brave stojí socha (bronzová a v nadživotní velikosti) hrdiny, jehož jméno vesnice nese. Crillon le Brave, čili Louis Balbes Berton de Crillon, potomek přistěhovalců z Piemontu, se narodil na hradě ve vsi Murs, kterou jsme navštívili na konci předchozího dne. V důsledku vlastní mladické nerozvážnosti - zúčastnil se zakázaného souboje a prchaje před trestem smrti emigroval do Francie - se vypracoval na nejslavnějšího barokního francouzského generála. 

Král Jindřich IV., buď pod vlivem alkoholu, nebo příbuzenským křížením vyvolané demence, mu udělil kuriózní titul "nejstatečnější hrdina ze všech hrdinů". 

Kánoe a cyklistika, to se mě tak mocně týká, aneb potkat na náměstí francouzského městečka přívěs s takovým obrázkem, to příslušníka malého českého národa vždy potěší :)

Že by něco jako Zvonokosy?

- Sousedi, ty záchodky někdo hlídat musí!

- To je těžká věc… 

- Tak to svěříme největší hlavě ve vsi.

Vesnice Crillon má i bez proslulého generála bohatou historii.

V Comtat Venaissin se levandule pěstuje jen na okrasu. Levandulová políčka tu nenajdete, obyvatelé jsou vinaři a olivovníkoví a mandloňoví sadaři.

Z vísky Crillon je prý nádherný výhled na Mont Ventoux. Pokud si větrná madame nenasadí beranici.

Severním směrem leží skalnaté pásmo Dentelles de Montmirail. Je to osm kilometrů dlouhý hřeben. Svým tvarem i názvem mi připomíná zubaře, ale slovo dentelles ve francouzštině znamená krajky.

Pokračovali jsme uzoučkou asfaltkou mezi vinicemi do Caromb, kde jsme si včera pochutnávali u kostela na kávě. Naštěstí jsme cestou nepotkali žádný traktor, nevím, kde bychom my nebo on skončili…

V místě, kde se skály Dentelles sklání do úrodné nížiny Comtat Venaissin, shlíží na kraj z vršku porostlého olivovníky obsypanými cvrčícími cikádami zřícenina renesančního domu. Říkají mu la Pré Fantasti a prý tu straší.

V polovině 17. století zde několik let bydleli Antonio a Francesco Barberini, bývalí kardinálové, synovci a chráněnci papeže Urbana VIII. Po jeho smrti byli následujícím papežem vyhnáni z Říma a uchýlili se pod ochranu kardinála Mazarina. Byli to vzdělanci, mezi jejichž koníčky patřila i chemie, což místní prostý lid vedlo k vyfabulování legendy o alchymii, bohatství nabytém z výroby elixíru života a sporu ukončeném bratrovraždou. Zavražděný hodnostář tu prý dlouhá léta strašil. Ve skutečnosti oba bratři dožili v Římě, opečováváni svými bohatými příbuznými.

Léta strávená v Provenci pro bratry Barberini, uvyklé pohodlnému životu u papežského dvora, nepochybně představovala sedm nejhubenějších roků jejich života. Dům totiž není velký, v přízemí je jen vstupní síň s torzem točitého schodiště a tři místnosti. 

Ze zborcených stropů a zdí není patrné, kolik pokojů bylo v patře, jen část zachované křížové klenby napovídá, kde bývala kaple. Všechny otvory jsou zamřížované, aby dovnitř strašidelného domu nemohl nikdo vstoupit.

Na jedné z informačních cedulí roztroušených v okolí stavby si frankofonní návštěvník přečte legendu vážící se k domu. Na druhé se pravděpodobně dozví, že rodina Barberini patřila mezi římskou nobilitu, rodinný palác jim vyprojektoval věhlasný architekt Gian Lorenzo Bernini, založili pozoruhodnou knihovnu, podporovali jedinečný sbor církevních kastrátů a podíleli se na vzniku prvních italských oper. Na třetí tabuli se píše cosi o rekonstrukci zříceniny domu la Pré Fantasti mladými dobrovolníky. 

Provensálské památky jsou opatřeny mnohomluvnými informačními tabulemi. Bohužel pouze ve francouzštině, protože se zřejmě nepředpokládá, že by zahraniční turista zabloudil dál než do Avignonu nebo Arles. A když už chce zabloudit, tak se má naučit francouzsky, že jo. 

Potřebovala bych na mobil chytrou aplikaci, kterou si vyfotím francouzský text na informační tabulce, a on se přeloží třeba do angličtiny.

Mám zříceniny raději než naleštěné, pozlacené a přezdobené zámky. Poskytují prostor pro fantazii. La Pré Fantasti je kouzelné místo. Vyprahlé návrší osázené olivovníky a podél silnice oleandry, fíkovníky a granátovníky. Rozpálená zem sálá a z větví cvrčí stovky cikád. I přes to vedro se mi je nechtělo opouštět.

Comtat Venaissin, den první, odpoledne

U linie skalních útesů podél jihozápadního okraje Mont Ventoux leží městečko Beaumes de Venise. Silniční cedule se jménem vesnice je obklopená dalšími tabulkami s tituly, jimiž se obec pyšní.  Titul Village de caractère, Vesnice s charakterem (napadají mě jen samá synonyma z francouzštiny), získávají obce s krásnou polohou a historickými památkami. Poloha by odpovídala, i když rozpálená nížina Comtat není nic pro mě. A památky? Nad městečkem se tyčí zříceniny pevnosti z 12. století. A pokrývači :).

Další titul, Village fleuri, Květinová vesnice, se uděluje za květinovou výzdobu a udržování tradiční krajinotvorby a rostlinstva. 

Za následující titul vlastně mohou staří Řekové, kteří tu v antických dobách měli lázně a začali na místních vinicích pěstovat muškát.  Site remarquables du goût, čili (volně přeloženo) Místo výjimečné chuti, získalo Beaumes díky vínu Muscat de Beaumes de Venice a několika dalším bílým, růžovým i červeným odrůdám, jež se všechny pyšní známkou kvality AOC. 

Potěmkinova ves po francouzsku. Všimli jste si, že první prampouch (oblouk) je kašírovaný? Reklama na sousední pekařství :)

Titul Station verte de vacances, Zelené (ekologické) turistické středisko, je udělován obcím, jež splňují všechna kritéria zmíněná u předchozích titulů, mají méně než deset tisíc obyvatel, dostatek ubytovacích kapacit a turistických atraktivit. 

Město Pernes les Fontaines bylo po celé 12. a 13. století hlavním městem Comtat Venaissin. Jedinou z tohoto období dochovanou stavbou je hodinová věž, jež byla ve 12. století součástí hradu hrabat z Toulouse, kteří o dvě století později celý Comtat přenechali papežům. Asi měli s pánem bohem, nějaké nevyřízené účty.

Z vršku věže je výhled do okolí i na původně románský kostel Notre Dame de Nazareth ležící za říčkou Nesque, mimo historické jádro.

V Pernes je prý 20 historických památek, 40 fontán nebo kašen, 13 kaplí, 7 zahrad a 3 muzea. Ale staré město připomíná středověk jen klikatícími se uličkami, jinak je to většiou 19. století.

Nejen proto, že mě devatenácté století moc nebere, ale i protože mi došla baterka ve fotoaparátu, historické centrum jsme docela rychle proběhli a podél do kamene spoutané říčky Nesque se vrátili k bráně Saint Gilles ze 14. století, jíž jsme do historického centra vstoupili a u níž jsme nechali auto. Stejně je to podle mého názoru to nejkrásnější, co Pernes les Fontaines nabízí.

Jak už jsem se zmínila, Comtat Venaissin se jmenuje podle svého dávného správního centra. Sídlo existovalo již ve 4. století našeho letopočtu pod jménem Vindasca, o sedm set let později Vennasca. Slyšíte to tam? Dnes se jmenuje Vénasque.

Na vršku kopce leží zbytky starého hradu – trosky tří věží spojené zdí.  Bez panoramatického objektivu nebo rybího oka nevyfotitelné.

Vesnice je na seznamu nejkrásnějších francouzských vesnic, ale prozkoumali jsme jen uličky kolem hradu.

Níž bylo na náš vkus trochu moc živo.

Na místě, kde leží Murs, stávalo keltské oppidum. Po vyhlášení PAX ROMANA v roce 124 se obyvatelé keltských pevností rozptýlili po okolí do izolovaných zemědělských usedlostí. V 5. století museli čelit nájezdům barbarů, v Castru Muris se usadili Burgundové, po nich Frankové. V 8. století začaly vesničany sužovat nájezdy Saracénů, kteří i po porážce utrpěné od Karla Martela u Poitiers v r. 732 podnikali nájezdy na Provence ze svých základen u Středozemního moře.

Děje, které se udály v prvním miléniu v oblasti Murs, vlastně vystihují historii Provence. Provincie Římské říše, útoky barbarů a Saracénů, Franská říše, Karlovci… všechny tyhle vzdálené a mlhavé pojmy z dějepisu tady dostávají tvář. 

Na provensálských vesničkách mě nepřestává fascinovat, že jejich domy, svědci historických událostí, jsou dodnes obydlené. Zdejší hrad, budovaný od 12. do 16. století, je v soukromém vlastnictví.

Za vysokou kamennou zámeckou zdí ční bazénové schůdky, od nichž se line chladivé šplouchání a rozpustilý dětský smích.

Ale i ve středověkých stavbách pod hradem tepe život. Středověké kamenné zdi milují zejména umělci.

Provence mám spojenou zejména s ovocnými a olivovníkovými sady, vinicemi a lány levandule. Ale omyl! V některých regionech převažují lány obilné.

 Z Murs jsme to domů už měli kousek. Cestu z kopce nám zpříjemnil pohled na skoro kilometr dlouhý a 100 metrů vysoký vápencový útes, který mě fascinoval už před třemi lety . Falaise de la Madeleine, neboli Falaise de Lioux se jmenuje podle vesničky, která pod ním leží a kolem níž před 2 200 lety procházel Hannibal se slony na svém tažení do Říma.  Proto má Lioux ve znaku slona.

Comtat Venaissin, den první, dopoledne

Comtat Venaissin je historické území kolem Avignonu. Rozprostírá se v nížině na levém břehu Rhôny od Mont Ventoux na severu po řeku Durance na jihu. Jmenuje se podle svého dávného správního centra, městečka Venasque. 

Kraj vína, olivovníků, divoce zpívajících cikád a na konci června stále ještě trylkujících slavíků. 

Projeli jsme kroucenými silničkami plošinu Vaucluse a sjeli do úrodné nížiny, která několik staletí patřila papežům. Francouzské království vždy usilovalo o její získání. Marně. Až krátce po Velké francouzské revoluci obyvatelé v referendu rozhodli pro připojení k Francii. 

V kraji se pěstuje především réva, proslavil se odrůdou muškát s ochrannou známkou AOC (Appellation d’Origine Contrôlée) Muscat du Ventoux.

Po překonání plošiny Vaucluse a za klesáním k úpatí Mont Ventoux leží na skále nad vinicemi a kaňonem říčky Nesque vesnice Méthamis s kostelem Petra a Pavla na vršku skály. Protože jsem si předchozí den v tílku připálila záda a protože ten den jsme měli v itineráři samá městečka, oblékla jsem si šaty s krátkým rukávem.  Místní vinař se chechtal, jak se v podpatcích potácím kamenitými řádky mezi révovými keři, abych našla co nejhezčí záběr jeho vesnice.

Vesnice Blauvac leží na ostrohu, z něhož je na jednu stranu výhled na rovinu Comtat Venaissin, na druhou k plošině Vaucluse. Někteří historikové soudí, že právě zde leželo mýtické město Aeria zmiňované Strabónem.

Miluju levanduli a oleandry. My si je doma opečováváme, tady to divoce roste z kamení i z dlažby.

Když tu vyzvání poledne, zvony fakt zvoní. A místní elektrikáři se v mládí všichni ve skautu učili uzlovat :-).

Městečko Caromb oplývá půvabnou polohou. Z hradu z 15. století zbyla jediná brána, kterou jsme při bloudění uličkami nedokázali identifikovat, takže tahle, i když by na to mohla vypadat, to není :-).

Kromě všudypřítomných květin na Provence miluji i téměř všudypřítomnou vodu v kašnách, fontánách a prádelnách.

Na kraji starého města leží románský kostel z 11.-12. století. Na náměstíčku jsme si dali kávu, kochali se pohledem na starobylý kostel a sledovali cvrkot.

Kousek od Caromb leží hrad a městečko Le Barroux. Tentokrát nestíháme, ale zítra se tam určitě vrátíme.