pondělí 18. dubna 2011

Raut

Minule jsem se zmínila o víkendové služební cestě na hory. Pořádali jsme tam docela velkou akci, mimo jiné s rautem.
Se šéfovou jsme byly moc zvědavé, jaká exotika se na bufetových stolech objeví, protože jsme ze seznamu zaslaného hotelem vybraly mimo jiné položky MOZARELA S RAJČATY či CHUTOVKY, ale i naprosté exotické perly – HOŘTICE, ROZBIF a DREZÍNKY.
Zejména na poslední lahůdku jsem se těšila, protože u nás v kraji už před rokem zrušili pravidelné vlakové spoje, ale na přejezdech nechali stopky. Asi pro jistotu, aby se automobilista náhodou nesrazil s drážním vozidlem ošetřujícím drážní těleso proti korozi, jako se před nedávnem přihodilo jednomu důchodci. I já se pořád těším, až nějakou drezínku potkám, ale ať se snažím, jak se snažím, pořád nic. 
Bohužel jsem ji nepotkala ani na tom rautu, ale aspoň mě pobavila kuchařská čeština.

pondělí 11. dubna 2011

Statečný český muž

Minulý víkend jsem byla nucena vrátit se z jara do zimy a strávit volný čas pracovně na docela velké tradiční a pravidelné akci na horách. Jakožto nelyžař jsem stála na sjezdovce u sněhového baru a povídala si se známými, co se za ten rok událo. V jednom okamžiku dělal mé kolegyni, blonďaté známé a mně, tedy třem ženám, společnost jeden muž, říkejme mu pan S. Kdo můj blog čtou pravidelně, jistě chápou, že na přetřes přišla i debata o zlodějích. Pan S. si vyslechl mé trápení, a projevil dvě své báječné vlastnosti. Za prvé značnou komunikační tupost a za druhé neuvěřitelnou lhostejnost a zbabělost.
O obou mě přesvědčil, když po dovyprávění našeho trápení s neodbytnými zloději na chalupě začal barvitě líčit, jak onehdy jel poměrně pozdě večer domů a po cestě zahlédl, že v jeho oblíbeném obchodu s elektronikou se svítí. Zajásal, protože si potřeboval koupit baterky, zaparkoval auto a vypravil se do obchodu.
Když bral za kliku, přes výlohu zjistil, že nesvítí prodavači, ale tři mladíci kolem šestnácti let vybavení velkými sportovními brašnami, do nichž si cpou rádia, walkmany, empétrojky atd. Pan S. pochopitelně opatrně vycouval, rychle naskočil do auta a mazal domů.
Zeptaly jsme se ho, zda zavolal na policii. Prý ne. Měl by oplétačky co že v tom obchodě takhle pozdě večer hledal a tak. Ten obchod je stejně určitě pojištěný a navíc ti hoši měli nepochybně kvéry…
Přesně to jsem potřebovala slyšet. Co by hochům byly platné kvéry, i kdyby je opravdu měli, když pan S. zmizel za čtyřmi odbočkami. Navíc jsem nezaslechla zmínku, že by ho snad pronásledovali! Pan S. by nejspíš měl přestat sledovat americké detektivky a zpravodajství Novy. Chová-li se takhle silnější část národa, není divu, že se u nás vesele a beztrestně krade…
Pan S. ztratil mé sympatie a nezískal si je ani u dvou dalších žen. Jako první jsem se z debatního kroužku pod záminkou jakýchsi pracovních povinností nenápadně vytratila já, má kolegyně brzy po mně. Nejdéle vydržela blondýna, čekající, až ze sjezdovky dorazí její partner. Asi vydržela, protože chtěla na svého muže počkat v mužské společnosti.
No, mužské… Pan S. opravdu mužskými vlastnostmi nehýří. Jeho paní je rázná žena, majitelka firmy, jíž se pan S. stará o píár. Vždycky jsem měla dojem, že v téhle rodině mají tak trochu obrácené role, teď jsem se o tom jen přesvědčila. Jsem si jistá, že paní S. by po čtvrtém odbočení a ujištění se, že ji nikdo nesleduje, zastavila a ten mobil použila.
Takže pane S., omlouvám se, ale až se zase napřesrok sejdeme, budu se tvé společnosti vyhýbat. Ze všeho nejhorší jsou chlapi-baby. Navíc lhostejné baby. A být tvým oblíbeným prodejcem elektroniky, neprodala bych ti už ani ty baterky, na něž jako muž zřejmě funguješ.