Před týdnem jsem v práci řešila nějaký zapeklitý úkol, když se ozval telefon a vtíravý ženský hlas mi sdělil, že jsem se nedávno zúčastnila jakési telefonické ankety. Nejsem si toho vědoma, většinou zvládám být poměrně asertivní a daří se mi žádosti o odpovědi na nesmyslné otázky celkem rychle odpálkovat větou, že jsem v práci a mám právě důležitou poradu. Nicméně, napůl přemýšlejíc, jak splnit pracovní úkol, jsem dámu nechala pokračovat v kaskádě informací, že mám velké štěstí, neboť jsem byla vylosována a zdarma dostanu doporučený balíček s úžasnými léčivými přípravky či potravinovými doplňky nebo takovým nějakým nesmyslem. Zaplatit musím jen přiloženou složenkou symbolické poštovné. Pak mi budou posílat každý měsíc další báječný balíček, ale ty už budou placené. První zásilku ovšem mohu nezávazně vrátit a zavolat na jejich call centrum, že jejich skvělé produkty nechci odebírat.
Cestou domů z práce jsem měla čas o tom přemýšlet a rozleželo se mi to. Proč bych vlastně měla dostávat nějaké pitomé potravinové doplňky či co, o které vůbec nestojím? Ihned po příchodu domů jsem informovala dědu, že mi má přijít nějaká doporučená zásilka, kterou za žádnou cenu nesmí přebírat, protože ji nechci. Opakovala jsem mu to pro jistotu každý den:
„Jestli ti pošťačka donese pro mě nějaký balíček, neber ho. Řekni, ať ho uloží na poště, že pro mě nic přebírat nemůžeš.“
V pátek jsem přišla domů a hádejte, co leželo na kuchyňském stole. Balíček od společnosti, která na své webové stránce má jako první uvedenou větu, kterou jsem (maličko přizpůsobenou) použila v názvu svého postu - Helvetia Apotheke.
(ilustračí foto: www.helvetia.cz)
„Co to je?“ ptám se.
„Přišel ti balíček,“ odvětí bezelstně děd.
„Kolikrát jsem ti říkala, že až mi přijde balíček, nemáš ho brát?“
„Ale tohle je nějaká lékárna!“
Aha, to leccos vysvětluje, že? Omluvou mu budiž snad jen to, že balíček nebyl doporučený, jak jsem byla informována.
Zajímavé je, že když vám někdo pošle doporučený balíček, který si nevyzvednete, leží čtrnáct dní na poště, a pak ho na vlastní náklady pošlou zpět. Ne tak, když nevyžádaný balík, navíc poslaný normálně, nikoli doporučeně, neprozřetelně převezmete.
Hned v pondělí ráno jsem naklusala na poštu a požádala úřednici za přepážkou, aby si balíček vzala a tvářila se, že je to nedoručená zásilka. Kdepak, takhle to u nich nechodí. Musela jsem přelepit svou adresu etiketou s adresou Helvetia Apotheke a zaplatit poštovné 21 Kč.
Po příchodu do práce jsem si pro jistotu zagooglila, abych zjistila, že firma je jednou z těch, jichž se zbavit je tak jednoduché, jako vymýtit mravence faraony na panelovém sídlišti. Rozhodla jsem se nespoléhat na vrácenou zásilku, ale rovněž zavolat do jejich call centra. Hovor přesně odpovídal mému očekávání:
„Dobrý den, dostala jsem od vás zásilku, ale odběr vašich produktů jsem si rozmyslela, nerozbalený balíček poslala zpět na vaši adresu a chci vás požádat, abyste mě vyřadili ze své databáze.“
„Dobrý den, jistě. Jaké je vaše zákaznické číslo?“
„Nevím, říkám vám, že jsem balíček neotevřela. Vrátí se vám v původním a neporušeném balení.“
„Aha, tak jaké je vaše jméno? POKUSÍM se vás najít v databázi.“
„Děkuji, jmenuji se VW.“
„Mám vás, vaše adresa je XY?“
„Správně.“
„Tak bych vám místo toho, co jsme vám poslali, mohla nabídnout…“
„Nic mi prosím nenabízejte. Jediné, co po vás chci, je, abyste mě vyřadili ze své databáze.“
„V tom případě vám můžeme nabídnout produkt…“
„Nechci žádný z vašich produktů. Jen mě vyřaďte z databáze.“
„Ano, chápu, ale mohli bychom vám poslat…“
„Nic mi sakra neposílejte, prostě z databáze vymažte mou adresu!“
„Rozumím, ještě…“
„Žádné ještě nebude, prostě si mě vymažte!“
Tím má trpělivost vypršela a ochotné slečně na druhém konci drátu jsem šlehla telefonem. Hrozilo, že mi začne přeskakovat hlas a (vzhledem k tomu, že hned v úvodu hovoru jsem byla informována, že jsem nahrávána) stanu se hvězdou YouTube podobně, jako rozčílená tituly ověnčená inženýrka Kačanová.
Když jsem se vydýchala, kolegyně se mě zeptala, co že to bylo za firmu. Po odpovědi se rozesmála:
„Jo, taky jsem od nich jednou dostala balíček, taky jsem si to rozmyslela a taky jsem jim ho poslala zpátky.“
Jenomže balíček se jí třikrát vrátil jako bumerang, takže čtyřikrát musela zaplatit poštovné, než se ho konečně zbavila. Na internetu jsem se dočetla, že vymanit se ze sítí této solidní firmy je běh na dlouhou trať, a často dochází k vymáhání dluhů za nikdy nedoručené zásilky, tak mi držte palce.
A co vy? Taky někdy ve slabé chvilce souhlasíte s něčím, o co vůbec nestojíte?
