Vypukly prázdniny, doba dovolených, a tak jsem se rozhodla pro svůj dnešní spot zvolit letní téma. Třeba některému čtenáři pomůže při rozhodování, jakou dovolenou zvolit, či čemu se vyhnout :-).
Před dvěma lety jsme všichni pozůstalí v nejbližším rodinném kruhu slavili kulatiny (maminka zemřela před dvanácti lety, ale slavila by také) a navíc můj jediný potomek prokázal své studijní předpoklady jak při maturitě, tak při následných přijímacích zkouškách na tři vysoké školy, čímž se jistým způsobem projevily i mé mateřské vychovatelské (a genetické) kvality. Usoudily jsme s KlaPi, že tato výročí a úspěchy si žádají patřičnou odměnu pro obě. KlaPi napadlo jet konečně na jinou dovolenou než chalupářskou a vyhledala několik zájezdů do Provence. Šla na to chytře – dobře věděla, že válet se u moře mě nebaví, ale navštívit tenhle kousek jižní Evropy je můj pradávný sen, a tak nejspíš budu svolná investovat těžce ušetřený peníz právě do této destinace.
Na konci června, v době nejčastějších krachů cestovek, jsem pro jistotu vybrala autokarový zájezd drahého avšak renomovaného a snad neotřesitelného Čedoku v půli prázdnin s názvem „Báječná Provence“. Zájezd ovšem zrušili pro nezájem klientů.
Jelikož jsem nehodlala riskovat pozdní vrácení nebo dokonce ztrátu zaplacené zálohy, s krvácejícím srdcem jsem Čedoku docvakla doplatek za změnu termínu ze začátku srpna na jeho úplný konec a z dopravy autokarové na leteckou, čímž se cena zájezdu téměř zdvojnásobila.
S chudákem dědou jsme dovolenou neplánovaly, ačkoli půlkulatiny slavil ten rok i on – za A by nejspíš nezvládal zájezdový maraton, za B musel někdo zůstat na chalupě s kočkou . Zato se k nám přidal Petr, jenž sice ani neslavil kulatiny, ani neměl nijak mimořádný rok, ale prostě zatoužil strávit s námi týden a připlatil si další místo v zájezdu.
Touhle dovolenou jsem si tak vlastně splnila ještě jedno přání – zase po dlouhé době letět letadlem. Na cestě do Marseille jsme sice nic neviděli, protože někdy v půl deváté večer, když se náš boeing konečně odlepil od ruzyňské ranveje, se pomalu začínalo stmívat, a když jsme konečně doletěli nad Alpy, byla tma jako v ranci. Zato zpáteční dvouhodinová cesta stála za to a užili jsme si ji každý po svém.
Z Vitrolles jsme odlétali někdy kolem šesté ráno, kdy začíná zvolna svítat. Místa jsme měli na pravé straně letadla – já se nacpala k okénku, abych si užila výhled, doprostřed si sedla netrénovaná KlaPi, která se po kolektivním nočním úsilí o snížení nadváhy našich zavazadel dopíjením lahví růžového pro přátele a známé necítila nejlépe, a do uličky se usadil Petr. Já jsem se poté, co KlaPi vyčerpala příděl pytlíků a konečně usnula, netroufala ani pohnout a v ranním šeru jsem si ve své fantazii jen malovala odlesky světel Nice a Cannes vlnící se za rozbřesku na hladině Středozemního moře, výhled na Janov, a pak mě nad Alpami oslnilo vycházející slunce, takže zřetelněji jsem zahlédla až v dáli se třpytící nudně středoevropsky sladkovodní lipenskou přehradu :-). Zato Petr si po čase našel volné místo u protějšího okénka za levým, prvními paprsky neoslněným křídlem, takže nafotil úžasné snímky Alp v ostrém světle vycházejícího slunce.
Čedok deklaroval sedmidenní letecký zájezd, což byla pravda jen teoreticky. Ve skutečnosti jsme první den v půl deváté večer po dvouapůlhodinových formalitách na letišti odletěli, přistáli po půlnoci a byli odvezeni na první nocleh u Marseille. Následujících pět dní jsme jezdili a poznávali a sedmý den nás nad ránem ve čtyři polospící a hladové nasypali do autobusu a odvezli na letiště, abychom po dvouapůlhodinových formalitách a dvouhodinovém, letu přistáli po osmé na probouzející se Ruzyni.
Pravda, v pěti dnech mezi tím jsme projeli to nejdůležitější a turisticky nejprofláknutější – úžasné město obehnané středověkými hradbami Aigues Mortes a cikánské poutní místo Saintes Maries de la Mer v Camargue (kde jsme se dokonce vycachtali v moři), od starověku pulsující město Arles, středověkou vesnici a pevnost Baux de Provence, město, v němž se narodil Nostradamus, jeho antické památky a klášter, v němž se léčil Vincent van Gogh, Saint Rémy de Provence, Caésarem pro legionáře založené provinční město Nimes, římský akvadukt Pont du Gard, papežské město Avignon, papežské letní sídlo a místo produkce vynikajících vín Chateneuf du Pape, podle mínění Ludvíka XIV. nejkrásnější zeď ve Francii, patřící římskému divadlu v Orange, vývěr řeky Sorgues z vápencových skal ve Fontain de Vaucluse, skanzen kuželovitých příbytků z nasucho poskládaných kamenů Village de Bories, jedno z francouzských nejkrásnějších měst Gordes, bývalou metropoli Provence Aix en Provence a nakonec ošklivou a nezajímavou Marseille s o to půvabnější a romantičtější pevností d´If. Konečně spoustu fotek ze zájezdu mám na rajčeti.
Žádné komentáře:
Okomentovat