Tak jsme s dědou zase strávili víkend na chalupě. I když stavení několikrát za týden kontroluje soused Vašek, člověk tam vždycky jede se staženými půlkami, co se zase stalo. Tentokrát byla všechna okna celá, vrátka do zahrádky a dvířka k pojistkové skříni zavřená, což bývá znamením toho, že nevítaní hosté tentokrát šli jinam.
Po zagarážování auta a vynošení tašek si zpravidla zapálím a obcházím latifundie, abych zjistila, co kde vykvetlo a co se kde zase zřítilo. Tentokrát byly ploty v pořádku, ale zaznamenala jsem spadlý drát - jeden ze čtyř, které vedou elektřinu do chalupy z hlavního řadu. Jeden konec drží na sloupu u silnice a ten, který odrezl zřejmě u izolátoru na naší střeše, se při pádu zachytil na sakuře. Vedení mezi těmito dvěma záchytnými body ladně jako girlanda splývá přímo nad vjezdem do garáže. Ve výšce zhruba metru osmdesáti. Kdybych si ho všimla dřív, asi bych nenašla odvahu do té garáže zajíždět, i když ve fyzice mě o Faradayově kleci učili.
Upozornila jsem na tento drobný defekt dědu, vyučeného elektrikáře. Vzal zkoušečku, přiložil ji k vedení a vítězoslavně prohlásil: “Nesvítí, je to nulák!“ čímž provedl odstranění závady. Teď budeme čekat, až se drát sám vznese a přišmodrchá se ke zbytku snad uvízlému na izolátoru na střeše.
Mně tahle informace zase až tak báječná nepřipadala, protože při bedlivém zkoumání konce splývajícího ze sakury jsem poznala, že materiál je měď, což by mohlo zajímat naše nevítané návštěvníky, kteří minule odnesli z garáže i cívky se strunami do sekačky v domnění, že jde o dráty. IQ asi moc vysoké neměli. Když pálili v blízkém chroští na ohníčku všechny kabely, které u nás ukradli, určitě byli dost zklamaní, že ve strunách do sekačky vážně žádná měď není :). Zato kdyby se jim zalíbil ze stromu povlávající měděný drát, a nebyl to mrtvý nulák, a sáhli by po něm… možná by si docela pěkně pod tím stromem zaskotačili… To bych ale fakt chtěla vidět!
Proti poznání, že teď nám přes vjezd do garáže bude viset drát, dokud se porucha sama od sebe nespraví, bylo zjištění, že mráz v minulém týdnu spálil všechny mladé výhonky vinné révy, vistárie a ořešáků, mladičké třešínky a květy jabloní, jen drobnou lapálií.
Jinak víkend proběhl v klidu, sekala jsem, plela, vytrhávala, řezala, mýtila, hubila, stříhala, přivazovala, prostě běžné nezbytné práce na zahradě, když nejste zahradník, jen udržovatel…
Vyznavači adrenalinu nechápou, že někdo může být chalupář. Jezdit pořád na stejné místo a plahočit se po pořád stejných pěšinách? Následující řádky by měly doložit, že i chalupaření, ba co víc – vaření na chalupě – může být vzrušující :).
Děda musí mít polévku, takže jsem z domova přivezla boršč. V tomto směru to po oba dny bylo jednoduché. V sobotu jsem vyrobila bramborové placky z pytlíku a protože bylo tak krásně, ani jsem nezatápěla, uklohnila jsem je na elektrice (spadlý nulák evidentně nevadí). Ani jsem nemusela hledat pánev, protože jsem ji o Velikonocích zapomněla schovat.
Na neděli jsem měla nakoupené maso na řízky a protože je otrava vozit s sebou pořád brambory (zloději je odnášejí), koupila jsem bramborovou kaši v prášku. Maso díky bohu v izolační tašce a ve studené komoře vydrželo od pátku do neděle, i jala jsem se připravovat krmi. Recept na můj netradiční chalupářský nedělní oběd:
Maso na řízky nejprve naklepat. (Kde sakra je ta palička? Prohrabat příborník, palička nikde. Vlastě jasně – těžký hliník, paličku už si někdo odnesl. Naklepat maso nožem.)
Maso osolit (jupí – sůl je na svém místě) a okořenit. (No jo, koření už odnesli; tak co jsem si z domova přivezla? Pepřový steak? No proč ne.)
Maso obalit v hladké mouce. (Sakra, za zimu ten zbyteček ztuchl. Hladkou vysypat a použít polohrubou.)
Maso obalit ve vejci. (Na čtyři malé řízečky jedno vejce, co zbylo od Velikonoc? Není to škoda? Použiju hořčici.)
Maso obalit ve strouhance. (Zaplaťbůh zbytek od Vánoc, kdy si starou odnesli, přežil.)
Řízky máme, teď jenom najít dobře schovaný olej. Pánev, jak už bylo řečeno, jsem zapomněla zašantročit.
Teď kaše z pytlíku. Co může být lehčího – postupovat podle návodu na krabičce. Zahřívat vodu a mléko. (Sakra, mlíko jsem zapomněla. Nevadí, mám dost smetany do boršče).
Nasypat tu divnou drť z pytlíku do horké kapaliny, zamíchat, ustát, vmíchat máslo. (Hurá, aspoň něco jsem nezapomněla!)
Tak dobrou chalupářsko-adrenalinovou chuť (Žádná sláva, ale taky se to občas dá :))
Po zagarážování auta a vynošení tašek si zpravidla zapálím a obcházím latifundie, abych zjistila, co kde vykvetlo a co se kde zase zřítilo. Tentokrát byly ploty v pořádku, ale zaznamenala jsem spadlý drát - jeden ze čtyř, které vedou elektřinu do chalupy z hlavního řadu. Jeden konec drží na sloupu u silnice a ten, který odrezl zřejmě u izolátoru na naší střeše, se při pádu zachytil na sakuře. Vedení mezi těmito dvěma záchytnými body ladně jako girlanda splývá přímo nad vjezdem do garáže. Ve výšce zhruba metru osmdesáti. Kdybych si ho všimla dřív, asi bych nenašla odvahu do té garáže zajíždět, i když ve fyzice mě o Faradayově kleci učili.
Upozornila jsem na tento drobný defekt dědu, vyučeného elektrikáře. Vzal zkoušečku, přiložil ji k vedení a vítězoslavně prohlásil: “Nesvítí, je to nulák!“ čímž provedl odstranění závady. Teď budeme čekat, až se drát sám vznese a přišmodrchá se ke zbytku snad uvízlému na izolátoru na střeše.
Mně tahle informace zase až tak báječná nepřipadala, protože při bedlivém zkoumání konce splývajícího ze sakury jsem poznala, že materiál je měď, což by mohlo zajímat naše nevítané návštěvníky, kteří minule odnesli z garáže i cívky se strunami do sekačky v domnění, že jde o dráty. IQ asi moc vysoké neměli. Když pálili v blízkém chroští na ohníčku všechny kabely, které u nás ukradli, určitě byli dost zklamaní, že ve strunách do sekačky vážně žádná měď není :). Zato kdyby se jim zalíbil ze stromu povlávající měděný drát, a nebyl to mrtvý nulák, a sáhli by po něm… možná by si docela pěkně pod tím stromem zaskotačili… To bych ale fakt chtěla vidět!
Proti poznání, že teď nám přes vjezd do garáže bude viset drát, dokud se porucha sama od sebe nespraví, bylo zjištění, že mráz v minulém týdnu spálil všechny mladé výhonky vinné révy, vistárie a ořešáků, mladičké třešínky a květy jabloní, jen drobnou lapálií.
Jinak víkend proběhl v klidu, sekala jsem, plela, vytrhávala, řezala, mýtila, hubila, stříhala, přivazovala, prostě běžné nezbytné práce na zahradě, když nejste zahradník, jen udržovatel…
Vyznavači adrenalinu nechápou, že někdo může být chalupář. Jezdit pořád na stejné místo a plahočit se po pořád stejných pěšinách? Následující řádky by měly doložit, že i chalupaření, ba co víc – vaření na chalupě – může být vzrušující :).
Děda musí mít polévku, takže jsem z domova přivezla boršč. V tomto směru to po oba dny bylo jednoduché. V sobotu jsem vyrobila bramborové placky z pytlíku a protože bylo tak krásně, ani jsem nezatápěla, uklohnila jsem je na elektrice (spadlý nulák evidentně nevadí). Ani jsem nemusela hledat pánev, protože jsem ji o Velikonocích zapomněla schovat.
Na neděli jsem měla nakoupené maso na řízky a protože je otrava vozit s sebou pořád brambory (zloději je odnášejí), koupila jsem bramborovou kaši v prášku. Maso díky bohu v izolační tašce a ve studené komoře vydrželo od pátku do neděle, i jala jsem se připravovat krmi. Recept na můj netradiční chalupářský nedělní oběd:
Maso na řízky nejprve naklepat. (Kde sakra je ta palička? Prohrabat příborník, palička nikde. Vlastě jasně – těžký hliník, paličku už si někdo odnesl. Naklepat maso nožem.)
Maso osolit (jupí – sůl je na svém místě) a okořenit. (No jo, koření už odnesli; tak co jsem si z domova přivezla? Pepřový steak? No proč ne.)
Maso obalit v hladké mouce. (Sakra, za zimu ten zbyteček ztuchl. Hladkou vysypat a použít polohrubou.)
Maso obalit ve vejci. (Na čtyři malé řízečky jedno vejce, co zbylo od Velikonoc? Není to škoda? Použiju hořčici.)
Maso obalit ve strouhance. (Zaplaťbůh zbytek od Vánoc, kdy si starou odnesli, přežil.)
Řízky máme, teď jenom najít dobře schovaný olej. Pánev, jak už bylo řečeno, jsem zapomněla zašantročit.
Teď kaše z pytlíku. Co může být lehčího – postupovat podle návodu na krabičce. Zahřívat vodu a mléko. (Sakra, mlíko jsem zapomněla. Nevadí, mám dost smetany do boršče).
Nasypat tu divnou drť z pytlíku do horké kapaliny, zamíchat, ustát, vmíchat máslo. (Hurá, aspoň něco jsem nezapomněla!)
Tak dobrou chalupářsko-adrenalinovou chuť (Žádná sláva, ale taky se to občas dá :))
Žádné komentáře:
Okomentovat