V zájmu zachování duševního zdraví už týden slzících seniora a juniorky (sebe nevyjímajíc), jsem projela internet a našla inzerát „daruji kotě“. V pátek v podvečer se dostavil párek milých mladých lidí s přepravkou ukrývající mourovaté dvouměsíční kotě pojmenované Ďábluška junior. Obsah přepravky vysypali na podlahu, odmítli pozvání na čaj a bleskově se s vlhkýma očima zdekovali. Chlupatá mourovatá kulička se z přepravky tryskurychle přesunula pod kuchyňský radiátor, kde několik hodin setrvala ovinuta kolem přívodní trubky.
Ďábluška sice byla čertík, ale nám jméno nesedělo a přejmenovali jsme ji. Aby nenásledovala bouřlivý život své pornojmenovkyně, nechali jsme Cicciolinu, prostě zvanou Číča, vykastrovat. Po kastraci se jejím koníčkem stala bašta, takže se nám podařilo vykrmit z ní šestikilového rozvážného valibuka. Milovala oba své životy – jak život panelákového radiátorového rozmazlence, tak existenci víkendové a prázdninové venkovské kočky, která ovšem půl roku od podzimu do jara tráví u rozpálených kamen. Od jara do podzimu pak vyháněla vetřelce ze stodoly, šplhala po stromech, z nichž jsme ji pak museli za pomoci žebříku snést, pomáhala mi při zahrádkářských pracích a nejraději vyspávala na velkém plochém kameni na terásce nebo v bedýnce pod okapem, po boku historického keramického trpaslíka.
Doma mě ráno budila mohutným heknutím, jež doprovázelo skok do mé postele, a štochnutím studeného čumáčku do dlaně. Dovedla mě k prázdným miskám, nechala se nakrmit a vyčistit záchůdek a před odchodem do práce mi hlídala tašku připravenou u dveří. Po návratu domů mě přišla ke dveřím přivítat a zkontrolovat, jestli jsem nezapomněla něco nakoupit, dovedla mě do ložnice, abych se převlékla, pak do koupelny, abych si umyla ruce, k lednici vyložit nákup a nakonec k miskám, abych je naplnila, protože sama bych pořadí určitě spletla. Nechala mě navečeřet a pak mě dovedla na gauč v obýváku, uložila na něj a zalehla vedle mě, protože věděla, že bez tepla jejího kožíšku a drnčivě upředené uspávanky bych si neschrupla. Po půlnoci mě dovedla do postele a lehla si ke mně, aby mi znova zavrněla ukolébavku. Čas mezi tím trávila pospáváním na jednom ze svých oblíbených míst.
Její životní režim byl stejný téměř třináct let, ale poslední dobou začala vynechávat. Ačkoli jsme jí nasadili dietu, jak nakázal veterinář, nevypadala dobře. Bambulka za uchem, kterou jsme původně považovali za bouličku po klíštěti, rostla, Číča se často na oušku škrábala. Vyšetření u veterináře nás nepotěšilo, ale plaché kočičí srdíčko předběhlo naše rozhodnutí. V neděli ráno po návštěvě zvěrolékaře usnula navždy na svém oblíbeném místě pod konferenčním stolkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat