Štěpánka a její nesčetná koťata zpestřovala KlaPi dětství. Nám také, protože jsme dvakrát ročně řešili, co s koťaty. Obdarovali jsme všechny příbuzné a známé, jen jedna Štěpánčina dcera nám zůstala. Na rozdíl od své hodné a vychované matky to byl nevycválaný a rozmazlený hajzlík. Cecilka si nenechala rozmluvit, že po knihovnách se nešplhá, o desetidílné dějiny umění na křídovém papíře se nebrousí drápky a že mé drahé večerní lodičky nejsou kočičí toaleta. Dokonalá ukázka toho, že odrostlý potomek by neměl zůstávat pod mateřskými křídly, ale udělá mu dobře, když se osamostatní.
Štěpánce bylo skoro patnáct let a prázdniny trávila s mou dcerkou, pensionovanými prarodiči a svou dcerou Cecilkou na chalupě na samotě. Při svých víkendových návštěvách jsem pochopila, že vypadá stále hůř, a nebude to jen stářím. Měla jsem podezření na rakovinu a hučela jsem do rodičů, aby navštívili místního veterináře. Jenomže starouškové, ač kočky už na noc neposílali na půdu, se stále drželi víry, že veterinář má ošetřovat hospodářská zvířata, což kočka není. Koncem prázdnin se Štěpánka ztratila – tatínek našel v září její mrtvolku v tom nejzapadlejším koutě půdy – a čtrnáct dní po ní se někam ztratila i Cilka. V listopadu potom odešla přes duhový most i maminka-babička.
Padesát čtverečních metrů není velký prostor, ale bez tří živých tvorů nám bylo v paneláku najednou smutno. Babička se nahradit nedá, ale kočka ano, a tak nám sousedi z chalupy vrátili Štěpánčino poslední kotě, kočičku Šmudlu.
Vzhledem k tomu, že záhadné mizení většiny Štěpánčiných čerstvě narozených koťat organizovala babička, a my s dědečkem jsme měkkosrdcatí, rozhodli jsme se Šmudlu nechat kastrovat. Do kastrace jsme ji pro jistotu na chalupě vůbec nepouštěli ven. Kočička byla vzorným potomkem své matky, neškodila, byla milá, čistotná a mazlivá, na život v bytě se přes své dětství stodolové venkovské kočky přizpůsobila dokonale. Její historický význam pro naši rodinu tkví v průniku koček do lidské postele.
Zákrok proběhl v dubnu a ještě měsíc jsme ji drželi doma. O prvních květnových svátcích jsme se rozhodli poprvé ji pustit ven. Nadšení ze znovu nabyté možnosti užít si přírody otupilo Šmudlinu ostražitost. Po několikahodinovém marném volání jsme ji našli mrtvou na krajnici naší okresky.
Žádné komentáře:
Okomentovat