Chrastítko po vypuštění z přepravky zalezlo na židli pod jídelním stolem, kam proudí teplo od radiátoru a kam přes dlouhý ubrus není vidět. Vlastně tam setrvalo do nedělního rána, jen občas vylezlo, aby nedůvěřivě očichalo misky plné laskomin, z jedné z nich se napilo a dalo nám najevo, že správně chápe, kam se mají nabyté tekutiny vypouštět. Začali jsme řešit, jak ji pojmenujeme. Původní návrh říkat jí Zuzka podle dávné podobně zbarvené předchůdkyně neprošel. Vzhledem k její umolousané srsti se jevilo jako přiléhavější jméno Šmudla. Ovšem reaguje výhradně na klasické české čičiči.
V neděli to obešlo byt, nervózně pocukávajíce ocasem, výhrůžně se zašklebilo na svůj odraz v zrcadle, s odporem očichalo misky, požižlalo a vyplivlo pár granulí a zalezlo na židli pod jídelním stolem. Něžné ukecávání, hlazení a šolíchání se minulo účinkem.
V pondělí jsem na sociálních sítích začala řešit problém s nežeroucí kočkou. Po návratu z práce mi ovšem vylezla na klín a společensky si na mě zamňoukala.
V úterý ráno se situace jevila stabilní, v práci jsem plánovala návštěvu veterináře, aby poradil, co s anorektickou kočkou. Po poledni mi zavolal děda, což zpravidla značí průšvih. Nebyl! Děda se potřeboval pochlubit, že mu kočka vyskočila na klín, pak přelezla na rameno, kde několik minut důstojně setrvala. Když ji přesunul na křeslo, odkráčela k miskám, jež totálně vyluxovala. Vyluxovala je i večer a pak si zašla zaplavat do koupelnového umývadla.
Ve středu si zabrala dědovo velitelské křeslo a odmítala se z něj přesunout.
Ve čtvrtek mi začala dávat najevo, že krmné dávky vypočítané podle její váhy jsou výrazně podhodnocené.
V pátek došla k názoru, že pro životní prostřední je šetrnější vyprazdňování do lidské vany než používání kočičího steliva. Začali jsme zavírat koupelnu a zvažovat, zda kočku nemáme pojmenovat nějak ekologičtěji, třeba Bursík.
V sobotu ji od dalších návštěv koupelny odradila pračka rozjetá při ždímání na nejvyšší otáčky. Takovou frekvenci drápků prokluzujících po podlaze jsem ještě neslyšela. :-) Na parapetu jsem jí vyrobila vyhlídkovou plošinu a válecí plochu na stolku pod oknem. Na sluníčku za sklem prolenošila celý den s přestávkami na výhružné postávání u věčně prázdných misek.
V neděli přišla týdenní pokrok zkontrolovat KlaPi se sirhonzou. Empiricky zjistila, že mé pokusy o hru se míjí účinkem, protože používám příliš velké hračky – myši, míčky, kuličky. Správné dimenze má obyčejná režná nit. V pondělí už vzala zavděk i myší z petshopu a předváděla mi s ní správné lovecké kočičí kusy. Ve čtvrtek jsme konečně nastartovali předení a vyzkoušeli tryskové přesuny z jednoho konce bytu na druhý.
V pátek před Velikonocemi jsme ji ovšem vzali k veterináři na přeočkování a pak odvezli do neznámého prostředí na chalupu. Obávali jsme se, že ji na chalupě budeme muset hlídat, aby se nepokusila z cizího prostředí utéct ven. Ale jak se ukázalo, není se čeho bát. Je zalezlá v tom nejzazším koutě, co nejdál od všech oken a dveří. Myslela jsem si, že ji zaujme pohled na kosáka popelícího se v listí pod oknem, ale evidentně ho považovala za bubáka. Takže jsme zase na začátku, ale my to časem zvládneme :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat