Z Reilhanette jsme vyjeli na západ podle řeky Toulourenc, stále blíž pod vrcholek Vantušky, který se tu vynořoval, tu zase schovával za zákruty silnice.
Údolí jsme opustili zhruba v polovině a začali šplhat na protilehlý svah k vesničce Brantes.
Ani u ní nechápu, proč ještě pořád nebyla zařazena na seznam nejkrásnějších francouzských vsí. Je nejen krásná sama o sobě, ale ta poloha!
První písemná zmínka o ní pochází z poloviny 12. století. V té listině nese půvabné jméno Brantule. Koncem května kolem ní všude rostou kosatce.
Do města se vstupuje starou branou a dlážděné uličky jsou tak úzké, že se do nich nevejde žádné auto, jen skútry, takže je tam božský klid.
Zato se tam vejde spousta květin.
Románská hřbitovní kaple Svatého Jana Křtitele je nejstarším kostelem ve vesnici. Okrouhlé okno ve štítě má prý uvnitř pravoúhlý tvar.
V roce 1851 měla vesnice ještě 470 stálých obyvatel. Jejich počet však postupně klesal, až do konce 20. století. Pak se našla skupina nadšenců, kteří se sem nastěhovali a začali ji postupně rekonstruovat a značit v okolí turistické trasy. Dnes ve vesnici a okolí bydlí něco přes osmdesát lidí.
Turisté sem ale zabloudí málokdy. Je tu jen jedna restaurace a žádný obchod. Obyvatelé, až na pár hrnčířů, se živí zemědělstvím.
Na okolních svazích se pasou stáda speciálního místního druhu ovcí. Pěstují se zde bio potraviny – zelenina, špalda, mandle, bylinky, levandule a vyrábí se med.
Dole pod vesnicí překračuje řeku Toulourenc románský most z 13. století.
My jsme se ale k řece už nevrátili, pokračovali jsme na severozápad do kopců.
V nejvyšším bodě silnice, v průsmyku Col de Fontaube (655 m n. m.) jsme zastavili, abychom se naposledy podívali na Vantušku v celé kráse.
Cesta se tu stáčí k severu, opouští masiv Mont Ventoux a departement Vaucluse a míří do pohoří Les Baronnies v departementu Drôme.
Zajeli jsme si až k řece l´Ouvèze jen proto, abychom navštívili zanedbanou zemědělskou vesnici, která nemá slavnou historii ani významné historické památky. Zvláštností je snad jen památník věnovaný tradiční provensálské polévce pistou a svátek, který tuto polévku oslavuje.
My jsme přijeli kvůli něčemu jinému. Uprostřed vesnice Pierrelongue se tyčí skála, která už ve starověku sloužila jako pozorovatelna. Ve středověku tu stála pevnůstka zbořená za Velké francouzské revoluce. A na konci 19. století na jejím místě postavili architektonicky nikterak zajímavý novobarokní kostel.
V kostele je výstava sakrálního umění, ale v pondělí měli zavřeno a nedostali jsme se ani nahoru na terasu před portálem.
Chtěla jsem ještě navštívit pár míst v okolí, ale protože jsme za sebou měli sto kilometrů a před sebou domů stejný počet, vzali jsme to vyhlídkovou jízdou po západních svazích Vantušky, abychom se z různých úhlů ještě trochu pokochali zářivě bílým vrškem.
Mont Ventoux je modlou všech cyklistů. Jsou jich plné silnice kolem hory a ti, kteří si netroufnou vyšlapat až na vršek do výšky 1912 metrů, se pinoží aspoň na jejích úbočích. Chovají se jako páni silnic, jezdí v houfech ve dvoj- až trojstupech, blokují celý jízdní pruh a ani je nenapadne uhnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat