Plateau de Vaucluse

V pondělí jsme se rozhodli absolvovat nejdelší z naplánovaných okruhů dlouhý skoro 200 km. Mont Ventoux jsme od jihu viděli mockrát, jednou jsme na ni koukali od východu, od západu jsme ji také několikrát zahlédli. Ale jaký je na ni pohled od severu? Objedeme ji, abychom to zjistili.

Zamířili jsme k Lourmarinu, průsmykem projeli Luberon a od Aptu začali stoupat na plošinu Vaucluse.

Jen kousek nad úpatím plošiny leží městečko Saint Saturnin les Apt. Hrad i městečko jsme si prohlédli předloni, ale neviděli jsme větrný mlýn ze 17. století, a já při plánování cesty zjistila, že leží hned u vedlejší silnice mířící do kopců.

Kromě toho, že mlýn je malebný a první v Provence, jehož lopatky nebyly ověšeny lucerničkami, leží na strategickém místě, odkud je dokonalý výhled až k Luberonu. Od údolí řeky Calavon místo odděluje jen okrový kopeček Roussillonu.

Na druhou stranu je vidět pokračování hřbetu, na němž stojí nejen mlýn, ale i hrad a pod ním vysoká hráz přehrady zadržující dešťovou vodu z kopců. Kdyby se protrhla, asi by to nebyla moc velká legrace, protože voda by spláchla poklidné městečko rozložené dole.

Od mlýna nás vyhnal autobus, z něhož se vysypala výprava štěbetajících francouzských seniorů. Ano, už druhá ve dvou dnech. Že by ve Francii měli také něco na způsob našeho Becka, který důchodce povozí po pamětihodnostech a pak jim vnutí nějaký předražený šunt?

Hupsli jsme do auta a začali lesní okreskou šplhat do kopců. 

Po překonání přibližně šesti set výškových metrů jsme se zastavili u levandulového políčka v průsmyku Col de la Liguière (998 m n. m.). Levandule sice ještě ani zdaleka nekvetla, zato na nás mezi stromy kynula bělostná Vantuška, na níž ještě určitě zbyla troška sněhu ze čtvrteční chumelenice.

O pár kilometrů dál jsme si udělali přestávku na parkovišti označeném symbolem místa dalekého rozhledu. Odtud je možné přehlédnout celé údolí mezi vesnicemi Monieux a Sault, na něž dohlíží bělostná Mont Ventoux. Silnice zařezávající se do protějšího svahu vede z Villes sur Auzon do Saultu. Pod místem, kde se silnice vyhoupne na vlnu Mont du Moustier se schovává městečko Monieux. Na malém zalesněném hřbetu, který brání ve výhledu na městečko, hlídá kraj zámeček Belair. Doprava se údolí rozšiřuje, takže se do něj vejde spousta levandulových a obilných polí. Město vpravo na svahu je Sault, centrum levandulové produkce ležící na okraji rozlehlého Plateau d´Albion, které je celé poseté levandulovými a obilnými poli. Z terasy v Saultu jsme obdivovali kraj minule a vyhlídla jsem si tam malebný maličký domek pod kopcem. Vpravo nad městem se tyčí prudký útes Montagne du Buc, předvoj rozsáhlého pohoří Rhônských Alp. Za Saultem se údolí zase zužuje a nahoru do hor vede cesta nevelkým průsmykem. Před ním leží město Aurel, kam vedla naše cesta.

Kdo by chtěl panorama vidět větší, může kliknout sem.