Předposlední den jsme měli namířeno do departementu Gard na druhém břehu Rhôny. Ráno jsme naposledy vyjížděli na výlet známou okreskou k Aptu. Teď už se po ní budeme jen v sobotu vracet domů. Levandulová políčka za těch pět dní porozkvetla a mě chytala nostalgie. Cvakala jsem i z jedoucího auta jak pominutá.
Díky tomu se mi konečně podařilo vyfotit už od pohledu chladivý skalní dům v Beaumettes, kolem kterého jezdíme už několik let, ale když jsem o něm kdysi psala, musela jsem si fotku vypůjčit z Google Street View.
Naší první zastávkou byla la Roque sur Pernes, jíž dominuje hrad z 11. století. Ano, hádáte správně, v soukromém vlastnictví a nepřístupný.
Z každé vesničky na kopci se otevírají nádherná panoramata. Tady se můj pohled zasekl na typickém provensálském, i když nepochybně novodobě sádrokartonovém, domečku snů.
Další nesmazatelná vzpomínka na tuto ves bude patřit opravdové šlechtičně mezi čičinami, kterých jsme letos v Provence potkali pomálu. Byla důstojná, nepřístupná a nad věcí. Tedy nad námi, obtížně se lísajícími lysými tvory.
O rekonstrukci vsi se dnes prý stará místní vláda. Asi moc přísná není, protože na tahle nedělená okna bych jako majitel historického objektu v Čechách asi povolení nedostala.
Od konce 19. století se vesnice, stejně jako další vsi ve Vaucluse, postupně vylidňovala, až v padesátých letech 20. století tu zbylo pouhých 30 obyvatel.
Jenomže pozor! Historická odbočka: po skončení tureckých válek na Balkáně v 18. století se někteří rolníci z Lotrinska přestěhovali do rumunského banátu Temešvár.
Asi se jim tam nedařilo tak, jak by si představovali, takže v polovině 20. století se potomci těchto emigrantů ochotně začali vracet. Ne přímo na místa svých lotrinských předků, ale do Roque v Provence, aby vylidňující se vesnici vrátili život.
Jejich zásluhou víska získává své původní kouzlo.
Před překročením Rhôny jsme se zastavili ještě ve vsi Le Beaucet, přilepené na skále nad nížinou Comtat.
Ves ve 14. století chránil nejen hrad na nejvyšším bodě útesu (pochopitelně soukromý a nedobytý stejně, jako býval ve středověku), ale i hradba s dvěma branami.
Mezi branami a hradem leží vesnička obydlená hrnčíři, řezbáři a dalšími řemeslníky, věnujícími se tradičním provensálským dovednostem.
U nás by na takovém místě vyrostla leda kopřiva nebo bodlák, tady vyraší fíkovník. Ach, sladká Provence... :)
Žádné komentáře:
Okomentovat