Možností jak překročit Rhônu, je mnohem více, než eventualit kudy přejet Labe. Na nějakých šedesáti kilometrech mezi Montfauconem na severní hranici Vaucluse a Arles je jedenáct silničních mostů, zatímco na zhruba stejně dlouhém úseku mezi Litoměřicemi a Hřenskem je jich jen šest, jestli jsem dobře počítala. My jsme měli nejblíž jeden ze dvou avignonských mostů, takže jsme si sice nezatančili, ale projeli po státovce pod krajním obloukem slavného Pont d´Avignon.
Už při návštěvě Avignonu před pěti lety mě lákala mohutná pevnost na skále na protějším břehu. Vloni jsem její prohlídku měla v plánu, ale ten den se nám nevydařilo počasí, a tak jsme tehdy promoklí z Beaucaire místo dalšího výletování zamířili domů.
Letos se konečně zadařilo. Cestou od parkoviště jsme míjeli dům, který hlídá zlá kočka. :)
Pevnost ve Villeneuve lès Avignon postavil na přelomu 13. a 14. století francouzský král Filip IV. Sličný jako protiváhu papežského Avignonu na opačném břehu Rhôny. Do pevnosti Saint Andrée se vstupuje branou zvanou Královský zámek nebo Dvojvěže.
Za branou se stavby na skalní plošině dělí na dvě části. Menší plochu nalevo zabírá pevnost, kterou Filip Sličný postavil v době Stoleté války s Anglií. My jsme zamířili do mnohem staršího kláštera Svatého Ondřeje vpravo.
Už v 6. století se tu usídlila komunita mnichů, ale regulérní klášter vznikl až na konci 10. století. Benediktini tu prožívali období rozkvětu i úpadku až do Velké francouzské revoluce.
Tento mnišský řád měl motto Ora et labora, tedy Modli se a pracuj, z nějž čiší skromnost. Pravda, barokní klášterní kuchyně jejich heslu moc neodpovídá…
Expozice v kuchyni je půvabná. Vyhladovělého turistu tolik lákají lahůdky na bohatě prostřeném stole! Bohužel všechny jsou trvanlivé, zubu odolávající, vypálené, glazované, keramické.
Na kopci v antických dobách zvaném Andaon bývala keltsko-římská svatyně boha Sylvana a zároveň pozorovatelna. Dokonalý přehled směrem na jihovýchod k Avignonu nepochybně potěšil i budovatele pevnosti krále Filipa.
Sličný král postavil na předmostí slavného avignonského mostu věž, která měla strážit francouzskou stranu a jmenuje se po něm Tour Philippe le Bel.
Z výšiny Andaon je i skvělý přehled i o dění v pánvi pod Mont Ventoux na severovýchodě, tedy v severní části Comtat Venaissin.
Mnišská komunita na konci 16. století začala upadat, opat byl stále na cestách, mniši se rozprchli do okolních benediktinských klášterů. Na počátku 17. století se polorozbořených budov ujala kongregace Svatého Maura, jež nechala původní stavby ležet ladem a vystavěla novou barokní komendu a obydlí opata s pravidelně členěnou toskánskou zahradou.
Po Velké francouzské revoluci však byli mniši rozehnáni a stavby chátraly. Na počátku 20. století zdejší ruiny navštívila Elsa Koeberlé. Narodila se v Alsasku (termín Alsasanka mi příliš evokuje moře), ale zamilovala se do zdejšího kraje i do tohoto místa.
Měla štěstí – její bohatý přítel Gustave Fayet ze staré bohaté lanquedocké rodiny jí po první světové válce chátrající areál koupil. Jak to ty ženské jenom dělají?
Elsa se (nepochybně s podporou svého přítele) pustila do rekonstrukce zřícenin.
Z vršku kopce je při pohledu k Avignonu vidět zbytky barokního kláštera kongregace svatého Maura.
Vstup do zbytků původního románského klášterního kostela. Stěny se časem zhroutily, kameny zřejmě částečně posloužily při výstavbě nové komendy, ale sarkofágy prvních mnichů přetrvaly.
V úplně nejvyšším bodu útesu leží kaplička, prostá románská stavba, která pamatuje bratry zakladatele.
Návštěvník sestupující z kopce od románské kaple přes barokní zříceniny do toskánské zahrady s klasicistními prvky jako by absolvoval historický rychlokurz.
Otec opat věděl… Toskánská zahrada kolem jeho sídla je nejpůsobivější. Klasicistní sochy, odpočívadla, bazénky s lekníny, pergola s vistárií a révou a v květináčích bláznivě kvetoucí bougainvillea.
Při zpáteční cestě přes pokladnu/informační centrum si můžete na památku zakoupit keramický vzorek toho, co v klášterní kuchyni vybudilo činnost vašich chuťových pohárků. Libo-li talířek višní, nakrájený citrón, šneky nebo avokádo s česnekem?
Kolem kláštera založeného koncem 10. století začala vznikat osada Svatého Ondřeje. Domy hned pod hradbami sice nemají románské prvky, ale zřejmě patří k nejstarším ve městě.
Na osadu Svatého Ondřeje navázalo město založené o tři sta let později Filipem Sličným.
Prohlédli jsme si gotické domy pod hradbami a vrátili se na parkoviště. Když jsme v časném odpoledni přijeli, parkoviště bylo prázdné a vykazovalo stopy právě proběhlého pravého provensálského trhu. Na asfaltu se válely zbytky salátu a dalšího chřástí, krabičky od cigaret, zmuchlané papíry, vajgly… prostě fuj. Jako vysavač po něm jezdil čisticí vůz, kterému u nás říkáme „kropičák“. Zafungoval skvěle. Když jsme se o půl druhé hodiny později na parkoviště vrátili, bylo nejen čisté, ale dokonce i vonělo!
Žádné komentáře:
Okomentovat