Na jednom blogu jsem si prohlížela fotku sochy z klíčů, která teď zdobí jedno brněnské náměstí. Je úžasná a připomněla mi vtip, který mi minulý týden řekla kolegyně.
Baví se dva bezdomovci u ohníčku pod mostem: „Ale stejně to byla před dvaceti lety pohoda, co? Zvonili jsme klíčema od bytu, klíčema od kanceláře, klíčema od auta, klíčema od chaty…“
Když jsem se tak nad tím zamyslela, překvapilo mě, jak je ten vtip výstižný. Vždyť za těch posledních dvacet let se naše společnost rozvrstvila do čtyř základních kast, které se od sebe liší právě svým vztahem ke klíčům. První a poslední kasty jsou nejméně početné a nejvíc nás asi je v kastě druhé.
První kasta nemá žádné klíče.
Druhou kastu po kapsách a kabelkách tíží klíče od kanceláře a bytu, většina jich vlastní klíče od auta a mnozí i od chaty.
Příslušníci třetí kasty klíče nemají. Jako zastánci nových technologií, kteří si to mohou dovolit, používají čipy a dálková ovládání od bezpečnostních systémů.
A jedinci z kasty čtvrté nepotřebují ani ta elektronická média, protože mají lidi i na otevření libovolných dveří.
Žádné komentáře:
Okomentovat