Že by konečně jaro?

Je to už bez týdne dvaatřicet let, kdy nám strana a vláda poprvé vnutila letní čas, asi jediný výdobytek socialismu, který kapitalistické strany a vlády bez reptání převzaly po svých předchůdcích dávno před vstupem do Evropské unie. Dnes si na dvě roční období hraje nejen skoro celá EU, ale i Severní Amerika a Severní Asie. Na jižní polokouli dvojí čas většinou ignorují. Buď proto, že je tam na jakoukoli akci moc horko, nebo se možná stejně jako já ptají, jestli úředně zavedený čas změní biorytmy lidstva.

Ti, co mě znají, se asi diví, že jsem ve své polovysypané makovici udržela informaci, že poprvé se u nás zaváděl letní čas před dvaatřiceti lety. Je to s podivem, přátelé, ale já, která nemám paměť na čísla a data, přesně vím, že první den letního času v Československé socialistické republice nastal ve dvě ráno (samozřejmě zimního času ve tři ráno) 1. dubna 1979. A nebyl to apríl.

31. března 1979 se totiž poprvé ženil průserář, rodinný přítel a ten, co na mě zbyl, tedy z KlaPiiných a mých spotů už známý Petr. Už tenkrát, se mnou chtěl mít techtle, ale raději i mechtle, jenže já byla zamilovaná do jiného Petra. Nevěsta jeho spády bohužel vycítila, a tak mu nedovolila použít mě jako svědkyni. Proto jsme s mým tehdy milovaným byli na bombastické svatbě pouhými hosty a celý večer jsme poslouchali ženichovo přiopilé blábolení o tom, jak je ten život nespravedlivý, když mu vláda zkrátila svatební noc o hodinu…

Ten den jsem dospěla k názoru, že za A) v žádném případě nechci mít velkou svatbu, a za B) je dobře, že jsem nepodlehla svodům tohohle trouby.

Proto si to pamatuji.

Jaro ovšem nedělá letní čas – ten by asi měl navozovat pocit tepla a světla. Bohužel mé tělo to tak nechápe. Tyhle dva vjemy si snažím už měsíc vsugerovat pomocí tulipánů ve váze, pro něž v naší přeplněné kuchyni těžko hledám prostor. Na chalupě očima povytahuji ze země cokoli trochu zeleného, co ze země nesměle vystrčí čumáček.

Ale ti, co neodcházejí z domova za ranních mrazíků a nevracejí se za večerní jinovatky, a jejichž celodenní životní prostor není omezený na kancelář s okny obrácenými k severo-východu, tvrdí, že přes den už je slunečno a vlaho. Konečně i já jsem si všimla, že zelené lístečky se objevují i na větvičkách forzýtie a šeříku před naším panelákem. Tak asi to jaro už opravdu konečně začne. Takže jsem si zřídila jarní fotogalerii na picasse.

Ovšem nejásejme předčasně! :).