U linie skalních útesů podél jihozápadního okraje Mont Ventoux leží městečko Beaumes de Venise. Silniční cedule se jménem vesnice je obklopená dalšími tabulkami s tituly, jimiž se obec pyšní. Titul Village de caractère, Vesnice s charakterem (napadají mě jen samá synonyma z francouzštiny), získávají obce s krásnou polohou a historickými památkami. Poloha by odpovídala, i když rozpálená nížina Comtat není nic pro mě. A památky? Nad městečkem se tyčí zříceniny pevnosti z 12. století. A pokrývači :).
Další titul, Village fleuri, Květinová vesnice, se uděluje za květinovou výzdobu a udržování tradiční krajinotvorby a rostlinstva.
Za následující titul vlastně mohou staří Řekové, kteří tu v antických dobách měli lázně a začali na místních vinicích pěstovat muškát. Site remarquables du goût, čili (volně přeloženo) Místo výjimečné chuti, získalo Beaumes díky vínu Muscat de Beaumes de Venice a několika dalším bílým, růžovým i červeným odrůdám, jež se všechny pyšní známkou kvality AOC.
Potěmkinova ves po francouzsku. Všimli jste si, že první prampouch (oblouk) je kašírovaný? Reklama na sousední pekařství :)
Titul Station verte de vacances, Zelené (ekologické) turistické středisko, je udělován obcím, jež splňují všechna kritéria zmíněná u předchozích titulů, mají méně než deset tisíc obyvatel, dostatek ubytovacích kapacit a turistických atraktivit.
Město Pernes les Fontaines bylo po celé 12. a 13. století hlavním městem Comtat Venaissin. Jedinou z tohoto období dochovanou stavbou je hodinová věž, jež byla ve 12. století součástí hradu hrabat z Toulouse, kteří o dvě století později celý Comtat přenechali papežům. Asi měli s pánem bohem, nějaké nevyřízené účty.
Z vršku věže je výhled do okolí i na původně románský kostel Notre Dame de Nazareth ležící za říčkou Nesque, mimo historické jádro.
V Pernes je prý 20 historických památek, 40 fontán nebo kašen, 13 kaplí, 7 zahrad a 3 muzea. Ale staré město připomíná středověk jen klikatícími se uličkami, jinak je to většiou 19. století.
Nejen proto, že mě devatenácté století moc nebere, ale i protože mi došla baterka ve fotoaparátu, historické centrum jsme docela rychle proběhli a podél do kamene spoutané říčky Nesque se vrátili k bráně Saint Gilles ze 14. století, jíž jsme do historického centra vstoupili a u níž jsme nechali auto. Stejně je to podle mého názoru to nejkrásnější, co Pernes les Fontaines nabízí.
Jak už jsem se zmínila, Comtat Venaissin se jmenuje podle svého dávného správního centra. Sídlo existovalo již ve 4. století našeho letopočtu pod jménem Vindasca, o sedm set let později Vennasca. Slyšíte to tam? Dnes se jmenuje Vénasque.
Na vršku kopce leží zbytky starého hradu – trosky tří věží spojené zdí. Bez panoramatického objektivu nebo rybího oka nevyfotitelné.
Vesnice je na seznamu nejkrásnějších francouzských vesnic, ale prozkoumali jsme jen uličky kolem hradu.
Níž bylo na náš vkus trochu moc živo.
Na místě, kde leží Murs, stávalo keltské oppidum. Po vyhlášení PAX ROMANA v roce 124 se obyvatelé keltských pevností rozptýlili po okolí do izolovaných zemědělských usedlostí. V 5. století museli čelit nájezdům barbarů, v Castru Muris se usadili Burgundové, po nich Frankové. V 8. století začaly vesničany sužovat nájezdy Saracénů, kteří i po porážce utrpěné od Karla Martela u Poitiers v r. 732 podnikali nájezdy na Provence ze svých základen u Středozemního moře.
Děje, které se udály v prvním miléniu v oblasti Murs, vlastně vystihují historii Provence. Provincie Římské říše, útoky barbarů a Saracénů, Franská říše, Karlovci… všechny tyhle vzdálené a mlhavé pojmy z dějepisu tady dostávají tvář.
Na provensálských vesničkách mě nepřestává fascinovat, že jejich domy, svědci historických událostí, jsou dodnes obydlené. Zdejší hrad, budovaný od 12. do 16. století, je v soukromém vlastnictví.
Za vysokou kamennou zámeckou zdí ční bazénové schůdky, od nichž se line chladivé šplouchání a rozpustilý dětský smích.
Ale i ve středověkých stavbách pod hradem tepe život. Středověké kamenné zdi milují zejména umělci.
Provence mám spojenou zejména s ovocnými a olivovníkovými sady, vinicemi a lány levandule. Ale omyl! V některých regionech převažují lány obilné.
Z Murs jsme to domů už měli kousek. Cestu z kopce nám zpříjemnil pohled na skoro kilometr dlouhý a 100 metrů vysoký vápencový útes, který mě fascinoval už před třemi lety . Falaise de la Madeleine, neboli Falaise de Lioux se jmenuje podle vesničky, která pod ním leží a kolem níž před 2 200 lety procházel Hannibal se slony na svém tažení do Říma. Proto má Lioux ve znaku slona.
Žádné komentáře:
Okomentovat