Připouštím, že v říjnu jsem to se svou snahou o vtipnost přepískla. Žádoucí vlastnosti prezidenta jsem zbagatelizovala na prohlášení, že je důležité, aby dobře vypadal a nekradl propisky. Poté, co se nám stávající hlava státu tak krásně odkopala, uznávám, jak hluboce jsem se mýlila. Není jedno, jaké jsou prezidentovy názory. Mezi názory totiž patří i vlastnosti a morální profil. Sebestřednost, namyšlenost a arogance mi tehdy připadaly podružné, ale nejsou.
Přála bych si prezidenta, jenž je inteligentní, dodržuje morální zásady, neodpuzuje svým zjevem, ba dokonce oplývá šarmem a kouzlem osobnosti. Umí se chovat a anglicky by měl umět pokud možno líp, než Havel s Klausem dohromady.
Dívám se na devět papírků se jmény, z nichž jeden bych měla zítra vhodit do urny, přičemž ani jeden nesplňuje všechny mé požadavky. Románové a filmové postavy mezi nimi bohužel nejsou.
Mezi kandidáty převažují hlavy ověnčené tituly, vysokoškolský profesor je mezi nimi ovšem jen jeden. Vzhledem k tomu, že většina světa nemá nejmenší tušení, kde leží Česká republika, kdyby nás reprezentoval právě tento pán, nejspíš bychom byli zařazeni na opačnou stranu glóbu. Vzdělanější a zvídavější posluchači projevu našeho prezidenta na mezinárodním fóru by klíčové informace propásli při listování zeměpisným atlasem za účelem ověření, zda byl Švejk skutečně čistokrevný Maor a Rakousko-Uhersko se rozprostíralo mezi Havají a Bora-Bora. Nevšední prezentace naší republiky by možná ohromila svět, nicméně mé posilvestrovské kocovině by pohled na televizní obrazovku při novoročním projevu neudělal dobře. Děsí mě rudé bělmo kandidátových očí, jakýsi křivý pohled a zhulená dikce. Tudy má cesta nepovede.
Pak tu máme šlechtice. Je to pán v letech mého tatínka a díky dlouholetému soužití se seniorem tuším, jak je život v tomto věku únavný. Jediné, co mého odjakživa chudého otce s movitým knížetem spojuje, je schopnost usnout kdekoli, za libovolné situace a v jakékoli poloze. V tomto směru je chápu, ale soudím, že by nebylo dobré, kdyby si prezident malé středoevropské země zdříml v rámci státní návštěvy třeba britského království při protokolárním vítání s jejím veličenstvem. Možná by se o něco starší Alžběta diplomaticky a vděčně přidala, ale pozitivním obrazem této mezinárodně stmelující chrupky ve světových médiích si nejsem až tak jistá. V zájmu zachování zdraví pro následující desetiletí bych panu knížeti doporučovala vystříhat se nadměrných diplomatických stresů a při práci na ministerstvu dodržovat šetřící režim. V současné ekonomické situaci si totiž stát sotva může špendýrovat nákladný prezidentský pohřeb. Leda že by na něj pan Bakala přidal druhý půlmilión k tomu, co vložil do prezidentské kampaně pana knížete.
Další tři kandidáti jsou inženýři. Nejstaršího, prognostika, milovala má maminka, jež je po smrti už dvanáct let, stejně jako nejlepší léta dotyčného kandidáta. A jeho sponzor Sigma Group čerpadla poněkud zavání pumpováním. Tady bych se obávala o svůj mozek. Navíc se domnívám, že této zemi uškodil už dost. Leda že by s kamarády rozkradený majetek chtěl vrátit.
Druhým inženýrem, jenž se uchází o naši přízeň, je jakási podivná améba lavírující mezi svou komunistickou minulostí a úřednickou přítomností. Kandidát se vyznačuje dlouhým nosem, jenž mě vede k obavám, že jej na nás se svým sponzorem Moravia Steel v nestřeženém okamžiku vytasí. Jeho osobnost vnímám jako nenápadné rozplizlé nic, z něhož se nakonec za 14 Chrenkových milionů může vynořit konkrétní a veliký prů*er.
Třetí inženýr je prý žena. Mně spíš připomíná razicí štít nebo parní válec. Když ji namaskují profesionálové, vypadá před kamerami setsakra dobře. Sebevědomí má víc, než všichni chlapi ucházející se o post prezidenta dohromady. Ale málo platné, buldozer s pětkama na Hradě nechci.
Další dva kandidáti jsou pro mě také málo přijatelní. Pana doktora jako jediného trošku znám osobně a přiznávám, že je sympatický a nic ze sebe nedělá. Má ale jeden velký handicap – podporu jedné ze dvou stran, které v době opoziční smlouvy tomuto národu opravdu hodně uškodily a škodí dál. Ze stejného důvodu je málo pravděpodobné, že bych svůj hlas dala nejmladšímu z kandidátů.
Na konec mi tu zbyly dvě ženy. Což o to, prezidentka by se šikla. Jedna je umělkyně, éterická bytost, elfka a Lenka Láskorádová. Kdepak, tyhle typy se do tvrdého světa politiky vůbec nehodí. Druhá je lékařka, k těm mám důvěru. Jako europoslankyně má i zkušenosti s politikou. No jo, ale důvěru nemám ke klerikálům.
Jednou jsem už psala, že mám problémy s uctíváním autorit. Který lístek tam zítra hodím, to ví snad jen bůh.
Žádné komentáře:
Okomentovat