Roční bilance

Mí milí čtenáři,

končí další rok. Pracovně byl dost náročný - mám nové vedení, dva mladé lidi, kteří jsou překvapivě fajn. Na výpověď, připravenou bývalou ředitelkou před jejím odchodem a závěrečným pálením mostů, naštěstí nedošlo. Celý rok jsem se snažila prokázat, že ač nejstarší, jsem platným členem týmu. Musela jsem se spoustu věcí naučit, vzhledem k tomu, že do důchodu čím dál, tím dál, tak proč konečně ne. Práce bylo tolik, že jsem vysedávala v kanceláři deset hodin denně a občas dělala doma i o víkendech, ale rodině to naštěstí nijak zvlášť nevadí.

Když se KlaPi předloni rozhodla odejít z domova, byly vztahy mezi námi dost napjaté. Ona puzena touhou osamostatnit se, já s broukem v hlavě, že trhnout se má, až dostuduje, nedokázaly jsme spolu klidně promluvit. Ale co máma nadělá, když se dítě chce odstěhovat? Řetězem ho k posteli nepřiváže. Celý letošní rok bydlí mé jediné dítě jinde. Někdy mi moc chybí, ale vzduch se pročistil a vztahy mezi námi byly z mého pohledu skvělé. Je moc šikovná, dostudovala první tři roky, takže si zasloužila slíbenou zrcadlovku, a navíc prošla náročným výběrovým řízením a pokračuje ve studiu, které ji moc baví.
Nezaměstnaný přítulník v dosud stále bezdomoveckém stavu, jenž téměř pět měsíců obýval uvolněnou KlaPiinu postel, si našel práci a jiné, tentokrát zpoplatněné lůžko v Německu. Vídáme se jednou za tři týdny, ale v létě se mu dařilo udržovat travní porost kolem naší chalupy v relativně civilizovaném stavu a na začátku prosince se nám konečně podařilo i využít krásný společný dárek k svátkům, který jsme dostali od KlaPi. Prožili jsme Mikuláše ve "středověkém" penzionu v Českém Krumlově.
Jako ochutnávku romanticky adventně pocukrovaného Krumlova, posílám všem svým věrným čtenářům přání úspěšného příštího roku a krumlovskou PF: