Blbost a sebevědomí

Všimli jste si, že mezi lidskou blbostí a sebevědomím existuje přímá úměrnost?

Již dlouho pozoruji, že takoví ti borci, co je jim moře po kolena a země malá, co broukopytlíkoidně všechno znají, všude byli, všechno už viděli a mohli by tudíž řídit zeměkouli, mívají ve skutečnosti značně nízké IQ. Bohužel jejich hloupost jim brání v rozpoznání vlastní duševní nedostatečnosti.

Tihle namyšlení týpci vám klidně lžou do očí a při své samolibosti se domnívají, že lžou tak chytře, že se na to nepřijde. Vést s nimi dialog nelze, protože se domnívají, že zajímavé je jen to, co si myslí oni, a tak druhé nepovažují za hodné pozornosti. Z toho plyne i to, že jsou naprosto nevychovaní, neomalení, hledí si výhradně svého prospěchu a na nikoho neberou ohled. Ovšem jejich nabubřelé ego, nebetyčná samolibost a přemrštěné sebevědomí jim pomáhá v kariéře. Řídí velké firmy, vládnou krajům, zemím a světadílům, aniž by tušili, že na světě jsou nejméně tři miliardy lidí, kteří by k jejich práci měli větší předpoklady, než oni.

Hlupáka poznáte snadno už při prvním setkání a vůbec to nesouvisí se vzděláním. Blbec o sobě nikdy nepochybuje. Právě to jej nejmarkantněji odlišuje od člověka inteligentního, jenž o sobě pochybuje neustále. Namyšlený blbec nesnáší ani dobře míněnou kritiku, nadhled nad sebou samým je mu cizí a sebemenší žert na svou osobu považuje za smrtelnou urážku. S tím se zkrátka nedá nic dělat a proto je nejlepší vyhnout se mu. A pokud už vám řídí život, tak se ho zbavit. Rychle a nekompromisně.