Nedokonalosti akademického vzdělání v cizích jazycích

Obvykle si cestou do práce v autobusu čtu. Dnes jsem dočetla poslední mnou zakoupenou Epochu (hodlám přesedlat na Reflex, tam snad nepíšou takové pitomosti), takže jsem zcela mimořádně vnímala okolní dění. Na jedné zastávce přistoupil holohlavý týpek v teplákách, rozvalil se na sedadlo šikmo proti mně, jednou nohou zatarasil uličku mezi sedačkami a pořád si něco nesrozumitelně huhlal. Podle úboru i chování jsem ho ohodnotila na pacienta, jedoucího na ambulantní léčbu k nám do Bohnic (zatím ještě dojíždím na pracoviště PŘED ohrádkou). Po nějaké chvíli se začal dobývat na plastovou průhlednou krabici, kterou držela v klíně mladá dívka sedící proti němu. V krabici se krčil jakýsi hlodavec a když se blázen neustále snažil na přepravku klepat, odstrčila mu ruku se slovy: „Pane nechte ho, on je slepý!“ Chlápek odpověděl cosi, co znělo jako „slepoj, da?“ a začal slečnu zahrnovat veledůležitými informacemi ve špatné češtině. Dívka nezúčastněně hleděla z okna. Usoudila jsem, že o blázna zřejmě nepůjde.

Mé podezření se potvrdilo, když mu po několika zastávkách zazvonil mobil a on do telefonu značně nesouvisle rusky slíbil, že za půl hodiny bude na Karlově náměstí. Vzhledem k tomu, že autobus právě supěl z Kobylis do bohnického kopce, pomyslela jsem si, že to asi bude těžko stíhat, nicméně mě ani nenapadlo ho na nedostatky v jeho harmonogramu upozornit. K promluvení a osvěžení mé dvacet let zasuté ruštiny mě donutilo až to, že ten buran neustále obtěžoval slečnu s křečkem a pořád jí sahal na přepravku v klíně, již dotyčná statečně bránila. Vytočila jsem se a promluvila.

V okamžiku, kdy jsem otevřela ústa, mi došlo, jak je má akademická ruština nedokonalá. Nedokázala jsem v cizím jazyce reprodukovat myšlenku: „Trhni si nohou, ty otrapo, a táhni ke všem čertům! Máme tady dost vlastních hulvátů a ožralů, tak se vrať, odkud jsi přišel.“ Místo toho jsem mu velmi kulantně sdělila: “Vidíte, že ta dívka o vás nemá zájem, buďte tak laskav a přestaňte ji obtěžovat. A jestliže se neumíte slušně chovat, vraťte se domů.“

Pravda, použitá slovní zásoba nedostála mé touze po pádnosti sdělení (měla bych trochu trénovat!), ale výslovnost jsem si asi zachovala, protože přestal otravovat slečnu a zaměřil se na mě. Zřejmě ho potěšilo, že může přesedlat na svou rodnou řeč. Nejprve mi sdělil, že stejné černé brýle, jaké mám na nose (podotýkám, že z Fokus optiky, ozdobené poměrně výrazným logem stříbrné Medúzy), si koupil za 30 korun v Tescu. Když jsem opáčila, že u nich na východě mají asi levněji, oznámil mi, že není z Ukrajiny a zeptal se mě, odkud že jsem já. Naštěstí jsem vystupovala, takže další výslech, sblížení a závěrečné spojení gruntů se nekonalo.

Kde jsou ty časy, kdy nás na studiu cizího jazyka nejvíc bavilo zjišťovat, jak se v něm řeknou ty nejhorší sprosťárny a s velkou chutí jsme je vykřikovali nahlas, protože v cizím jazyce to nezní tak strašně a proto se to smí! A co bych dnes dala za to, kdybych si občas aspoň na některé z nich vzpomněla!