Jak jsem psala, při druhém čtení minule zmíněné knížky jsem se dobře bavila. Nejen nad hloupostí a nelogičností popisovaných ženských reakcí, ale i nad naprosto neskrývanou mužskou nadřazeností.
Znám ji velice dobře. Právě ona mě přiměla hledat si nové zaměstnání, protože jsem nedokázala překousnout to, že ačkoli makám jako šroub, celé hodiny se flákajícímu kolegovi naši mužští nadřízení schválili o pět tisíc vyšší plat, i když byl nově nastupující a tudíž neprověřený, o deset let mladší a navíc svobodný a bez závazků. Prostě jako chlap dostal víc.
Mužská nadřazenost čišela z šéfů i ve chvíli, kdy náš jednatel byl pro do nebe volající neschopnost propuštěn a v kanceláři jsme zbyly dvě ženské. Poprvé se sešla správní rada, aby nastalé bezvládí probrala, a my jsme s kolegyní navrhovaly spoustu řešení, jak situaci zvládnout, než se najde nový vedoucí. Jeden z členů rady nám vyrazil dech užaslou větou: „Tedy holky, vy jste mě překvapily, vy snad o té práci i přemýšlíte!“ Ne, vo…e, my hlavu v práci používáme jen na to, abychom nezapomněly zhasnout, když odcházíme!
Ve své dívčí nezkušenosti (v tomto případě decentní označení pro blbost) jsem byla hrdá na to, že můj tehdejší přítel souhlasil se sňatkem asi hlavně proto, že mě rád předváděl svým přátelům jako pohlednou a zároveň inteligentní snoubenku. Tehdy mu vůbec nevadilo, že spíš dokážu hodiny diskutovat na téma překlady Slova o pluku Igorově do češtiny než uvařit svíčkovou, a že mé kuchařské mistrovství spočívá v míchaných vajíčkách, bramborácích a buřtguláši. Stát u plotny ho bavilo, takže tuto mou drobnou nedokonalost před svatbou velkoryse pominul.
Jaké bylo mé překvapení, když mi kulinářskou neschopnost stále více připomínal i po třech letech manželství, kdy jsem se (přibržďována jeho vášní pro vyvařování hektolitrů hovězího jazyka na pepři, plíčků na slanině, srdce nadivoko a kapra namodro – vlastně jedno čeho na čem, z mého chuťového pohledu vždycky odpornosti nahnusno) konečně propracovala nejdřív k bramborovým plackám z pytlíku, leču a minutkám, posléze k polévkám, ba i omáčkám. To vše jsem zvládla také díky existenci batolete, jemuž opepřené, ojalovcované a drobných kostiček plné pokrmy příliš nesvědčily. Hektolitry kořeněných jídel jsem tehdy s tvrzním, že byly snědeny, vylévala do toalety a v pudu dítěte- i sebezáchovy se naučila vařit normální jídla. Nicméně uznání jsem se nedočkala ani když jsem uvařila nedělní i pro dospělou část rodiny dobře stravitelný pokrm. Muž nebyl pitomec a usoudil, že když trochu vařit umím, měl by svou nadřazenost projevovat jinde. Začal tedy chodit po domácnosti v bílých rukavičkách z tanečních, jimiž něžně hladil vršky skříní…
Po čtyřech letech se můj kuchařský repertoár ještě rozšířil a manžel si tedy začal stěžovat, že jsem na té mateřské totálně zblbla a že si se mnou už nemůže ani intelektuálně popovídat. Za tím účelem si našel milenku, jíž jsem záhy dobrovolně a s úlevou vyklidila pole. Když si ji půl roku po našem rozvodu vzal, liboval si, jaká je to báječná kuchařinka, která dokonce peče domácí chléb. Jenže po dalších třech letech si sice pořád pochvaloval její chléb, ale co je to platné, když je děvče intelektuálně na nulové úrovni a už si s ní nemá vůbec o čem povídat.
Pokud se ptáte, proč si tady vylévám bolístky dávno minulé, je to má reakce na první kapitolu páně Hausmanna, jež nese název „Typ fotbalista“. Autor zde demenci ženského pohlaví demonstruje na tomto příkladu: žena si vezme fotbalistu s vypracovanými svaly, protože jí jeho vysportované tělo přitahuje – po svatbě cítí potřebu trávit s manželem více času, nejlépe i ten, kdy on je na tréninku – muž jí chce vyhovět a s fotbalem skončí – ženě muž přestane imponovat, protože vzhledem k nedostatku pohybu ztratil vysportované svaly – ona začne být nespokojená. Autor tím mířil k výsledné myšlence, že pitomost ženy spočívá v tom, že nutí muže skončit s činností, jež jí vlastně původně ve svých důsledcích imponovala.
Šovinista tedy považuje hloupost a neschopnost rozhodnout se, co vlastně chci, za typicky ženskou vlastnost, ačkoli podle mých zkušeností je to vlastnost všeobecně lidská. Máte snad vy pocit, že mezi demencí ženy a demencí muže je nějaký rozdíl?
Žádné komentáře:
Okomentovat