V malém údolí na severovýchodě hřbetu Mont Ventoux leží město Montbrun-les-Bains. Je to údolí chráněné před chladným mistralem ze severu a horkým vánkem od jihu, slunce tu svítí 240 dní v roce a je to i jedno z míst s nejčistším vzduchem ve Francii. Středověkému městu dominuje renesanční hrad.
Původní hrad pocházel ze 14. století, ale v roce 1564 byl zbořen a na jeho místě vznikl čistě renesanční zámek Dupuy-Montbrun. Byl obklopen čtyřmi okrouhlými věžemi, z nichž tři jsou stále v dobrém stavu.
Hodinová věž nebo zvonice ze 14. století byla jednou ze čtyř opevněných
bran, které chránily město a jíž se vstupovalo o města. Vedle zvonice je krásná kašna. Nám ale ve výhledu
bránila dodávka zedníků opravujících dům za branou.
Ve městečku je také kostel z 12. století, ale stejně jako ostatní středověké domy je těžké ho vyfotit kvůli omezenému prostoru v úzkých uličkách.
Jako z každého jiného hnízdícího městečka je z jeho uliček krásný výhled do okolí. Jako třeba na Reilhanette.
Severně od Montbrun-les-Bains pramení řeka Toulourenc. V místech, kde se její tok stáčí na západ a lemuje severní hřbet Mont Ventoux, vedla prastará stezka, po níž na konci 3. století před naším letopočtem údajně procházela i punská Hannibalova armáda cestou
do Alp, o čemž svědčí rytina slona v jedné z jeskyní nad řekou. Vstup do údolí řeky od východu strážila právě Reilhanette.
Západněji pod vesnicí Brantes, kde jsme už také byli (https://makovice.blogspot.com/2013/07/podel-mont-venoux.html), leží pont Roman de Brantes tedy „římský most”, který ve skutečnosti pochází až ze 13. století. V odkazu najdete i pohled na něj shora z vesnice.
Řeka Toulourenc je v těchto místech ještě klidná a mírná, protože údolí je široké, vody je v ní maximálně do poloviny lýtek.
To pár kilometrů po proudu, kousek za Saint-Leger-du-Ventoux, začíná skalnatý kaňon Gorges de Toulourenc. Bylo těžké najít o něm nějaké informace. Už pár let se místní i ekologové bouří proti enormnímu nárůstu turistů, většinou prý Francouzů, kteří ničí místní ekosystém a zaneřáďují jej odpadky. Takže všechno, co na webu najdete, je popis místní chráněné flóry a fauny. Z útržků na internetu a z map jsem vydedukovala, že kaňon je dlouhý asi osm kilometrů a v některých místech je vzdálenost mezi skalami, mezi kterými řeka teče, jen 1,5 m.
Zastavili jsme jen zhruba na jeho začátku a konci. Koryto řeky bylo na mnou
vybraných místech v podstatě nepřístupné, nejsme zrovna zkušení hikeři a ani
jsme neměli dost času, abychom se pokusili aspoň kousek vodou projít nebo postavit si v řece ekology tak zavrhovanou věžičku z oblázků, takže
jsme uposlechli jejich výzvu do koryta nelézt.
Konec
kaňonu leží někde u vsi Entrechaux. Chtěla jsem ji projít, za pozornost
by určitě stál přinejmenším místní hrad z 11. století, ale když jsme vesnici projeli, usoudili jsme, že kromě hradu tu není nic zajímavého a hrad je, jak
je v kraji zvykem, v soukromém vlastnictví a tudíž nepřístupný.
Za Entrechaux ústí Toulourence do řeky Ouvèze, kterou překonává další „římský most”. Kdysi tam opravdu
býval, ale zbyly z něj už jen základy a přes řeku se dnes klene středověký
most svatého Mikuláše. Stále slouží dopravě, ale rozměrnější auta se na něj asi nevejdou, byla jsem ráda, že bez odřenin projela má drobná fábinka.
Pod mostem je kaskáda, pod kterou se cachtali domorodci se svými zvířecími miláčky.
Žádné komentáře:
Okomentovat