Náš pan starosta, o němž jsem se již jednou zmiňovala, si vymyslel dotazník ve stylu aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Rozeslal všem dospělým obyvatelům obvodu dotazník týkající se průzkumu veřejného mínění ohledně možnosti zavedení zón placeného stání. Jelikož v bytě máme trvalé bydliště tři dospělí, ačkoli KlaPi s námi nebydlí a ani nedisponuje samohybem, obdrželi jsme dotazníky tři. Dědeček sice už několik let auto nevlastní ani neřídí, jako uvědomělý občan však cítí potřebu splnit všechny požadavky našeho štědrého a pečujícího státu potažmo obvodního úřadu, takže KlaPiin dotazník předisponoval na Petra, jenž ze svého pracoviště v Německu jednou za dva tři týdny dojíždí na víkendy za námi a díky vlastnictví třiadvacet let starého superbouráku má k parkování v našem okolí co říci.
Dědeček vzal dotazníky svědomitě s sebou na chalupářský víkend a neustále nás honil, abychom je vyplnili. V sobotu večer, když jsem se v zasloužilém volném čase a v bezpečné vzdálenosti od kanceláře, plotny a zasněžené zahrádky hodlala věnovat svému koníčku u notebooku, mi děda formulář významně položil na klávesnici. Jelikož se mi právě loudovala oblíbená hra, uvolila jsem se, že si ho aspoň přečtu.
Již první letmé nahlédnutí mi potvrdilo, že vyplňovat jej je ztráta času – nejde o průzkum veřejného mínění, jak se praví v záhlaví, nýbrž o statistický průzkum, jenž má nejspíš přihrát obvodnímu úřadu argumenty pro zavedení placených modrých zón a parkovacích automatů na naší periferii. Tazatele nijak zvlášť nezajímá názor občana, spíše se snaží navést respondenty na odpovědi, z nichž bude možné vyvodit požadované důsledky. Ve skutečnosti totiž OU ani trochu nezajímá, co si občané myslí.
Příklad první – chodníky. Před šesti lety naše bytové družstvo žádalo OÚ poprvé o opravu přilehlých chodníků, jež jsou po silnějším dešti vhodné výhradně pro plavce (foto z dokumentace přiložené k žádosti). Nejsme v tom sami - po lijáku vypadají chodníky na celém sídlišti stejně. Suplik jsme od té doby poslali několik, zatím bez jakékoli odpovědi. Zato se nedávno začaly rekonstruovat dosud hladké chodníky na hlavní ulici před rostoucí ekologicky příznivou meganovostavbou. Snad aby si budoucí obyvatelky cestou na zastávku MHD neponičily štekle.
Příklad druhý – autobusová zastávka. V rámci výše zmíněné rekonstrukce chodníků na hlavní ulici babičkám, žijícím na sídlišti už přes šedesát let, přesunuli zastávku autobusu z jejich oblíbené a frekventované přímé linie mezi poliklinikou a poštou o sto metrů dál mezi staveniště a parčík. Babky se proběhnou, potrénují svaly i šerm francouzskou holí, zatímco nožky obyvatel nového bytového komplexu se nevyčerpají cestou na autobus a jejich nositele neoslabí únava z nezvyklé pěší chůze při vytváření hodnot, zejména daňových odvodů.
Příklad třetí, nepřímo související s parkováním, ale týkající se řidičů – přechody a semafory. Řidič, vezoucí svého starouška na vyšetření na polikliniku a přijíždějící od východu, se dosud otočil do protisměru na místě, kde je přerušený zelený pás, pár metrů se vrátil po hlavní a zabočil do ulice, kde poliklinika leží. Mezi poštou (zelený praporek) a poliklinikou (červený praporek) ujel zhruba 300 metrů (mapa vytvořena z mapy.cz).
V rámci rekonstrukce komunikací byl těsně před západnějším přechodem pro chodce, v místě označeném na předchozím obrázku modrou šipkou, zřízen další přechod a oba byly vybaveny semafory. Takže z místa, kde se dříve auta obracela do protisměru, se stala světelně řízená křižovatka, na níž se podle vyhlášky otáčet nelze. Řidič tedy musí jet dál na západ. Bohužel na následující křižovatce na něj číhá další semafor, takže k otočce musí popojet ještě kousek. Zkrátka z dosavadní třísetmetrové trasy mezi poštou a poliklinikou se rázem stanou téměř dva kilometry (přesněji 1770 metrů - opět mapy.cz). Zdrávas ekologie!
Pochopila jsem, že problémy řidičů obvodní úřad vlastně vůbec nezajímají. V dotazníku ani v nejmenším neuvažuje o tom, že by bylo možné svévolně si jen tak zdarma zaparkovat na ulici. Otázky cíleně směřují k placení. Chceš parkovat před domem? Zaplať si parkovací kartu na modrou zónu. Máš garáž, ale chceš si před domem naložit věci na chatu? Zaplať poplatek v parkovacím automatu. Budeš rekonstruovat bytové jádro nebo chceš vymalovat? Kup si celoroční kartu pro řemeslníky. Objednáváš si zboží přes internet a občas ti přiveze zásilku PPL? Kup si pro dovozce roční parkovací kartu.
Vím, že tyto problémy řeší mnozí obyvatelé středu Prahy. Ale že budeme řešit parkovací zóny a automaty skoro šest kilometrů od Muzea, to by mě nenapadlo.
