První den jsem naplánovala s mírným rozjezdovým programem - čtyři vísky a jeden hřbitov západně od naší základny v Comtat Venaissin, česky Venaissinském hrabství. Je to jedno z historických území kolem Avignonu, které patřilo od konce 13. století papežskému státu a k Francii bylo připojeno až po Velké francouzské revoluci na konci 18. století. Vlastně i naše domovská obec Villes-sur-Auzon byla součástí tohoto hrabství, takže cílové destinace nebyly nijak daleko.
Vesničku
Méthamis jsem fotila před devíti lety zdola z vinice. Místní vinař se smál, když mě pozoroval, jak jsem se v sandálkách na podpatku brodila kamenitou půdou. http://makovice.blogspot.com/2014/07/comtat-venaissin-den-prvni-dopoledne.html
V písemných pramenech se ves Nometana zmiňuje poprvé roku 1206. V
nejvyšším bodě vesnice je kostel svatého Petra a Pavla z 12. století v provensálském románském slohu.
Má románskou loď a gotické kněžiště.
Vesnice stojí na skalním výběžku nad kaňonem řeky Nesque. Ta vesnice na protějším kopci je Blauvac, kde jsme se také minule zastavili, viz odkaz výše.
Další naše zastávka byla ve vesnici Joucas, která se v písemných pramenech poprvé zmiňuje
v roce 1071. Vznikla kolem původně templářské komendy na vrcholu kopce. Ve
13. století patřila rytířskému řádu špitálníků Svatého Jana.
Ve sklepení templářské komendy údajně sídlí ohavná bytost Mandragoule.
Ověřit se nám to nepodařilo, protože komenda je, jak je tu zvykem,
v soukromém vlastnictví.
Dalším městem, které jsme navštívili, bylo Vénasque, podle kterého se hrabství jmenovalo a které bylo centrem comtat. Po připojení k Francii jeho
význam upadal a začalo se vylidňovat. Dnes opět ožívá díky vinařství a
cestovnímu ruchu.
Ještě jsme se
letmo zastavili ve městě Courthézon, o kterém se na internetu píše,
že bylo obehnané mohutnými hradbami z 12. století, které jsme ale nějak nenašli.
Zato archeologové našli. V roce
1971 tu objevili nejstarší neolitické naleziště ve Francii, tedy naleziště z 6.
tisíciletí před naším letopočtem, kdy lidé opustili jeskyně a začali si stavět
chatrče a věnovat se zemědělství. V době římské tu byla předsunutá
pevnost, která měla chránit antický Orange. Na jejím místě si v 8. století
postavila hrad oranžská knížata. Hrad byl ale zbořen v 18. století a zbyly
z něj jen hradby.
Z městských hradeb jsme našli jen Bránu princů z 15. století.
Ale potkali jsme i románsko-gotický kostel svatého Denise, který podle legendy založil už Karel Veliký.
A taky renesanční tradiční provensálskou kovanou zvonici.
A několik z patnácti fontán a kašen různého stáří a velikostí.
Poslední zastávka byla na hřbitově na kraji městečka Mazan. Něco jako hřbitovní zeď nad svahem tu totiž tvoří kamenné sarkofágy z 5.-6.
století. Je jich 64. Podobné jsou jen na Alyscamps v Arles a v nedávno
objevené nekropoli v Ménerbes.
Na doplnění něco květinové výzdoby na provensálském hřbitově.
Žádné komentáře:
Okomentovat