úterý 16. srpna 2011

Verdon

Přehradu Lac de Sainte-Croix vybudovala francouzská elektrárenská společnost EDF na počátku sedmdesátých let minulého století na řece Verdon. Kromě toho, že hydroelektrárna na přehradě vyrábí ročně spoustu tisíc kilowatthodin, Francouzům dělá radost jako nádherné místo pro rekreaci.

Z vyhlídky to působí dojmem, že čtrnáct kilometrů dlouhé jezero lemují příjemné pláže, ale moc bych za to nedala, že po pár krocích zahučíte do hloubky, ani nevíte jak. Hladina je plná malebných plachetnic – na přehradě jsou zakázané motorové lodě s výjimkou těch poháněných elektromotorem.

Jezero dostalo název podle jména vesničky Sainte-Croix du Verdon hřadující na skále nad přehradou, jež nesla jméno svatého kříže už v jedenáctém století. Tehdy ovšem ještě ležela dole na rovině a v kostele byl uchováván jako relikvie kousek kříže, na němž byl ukřižován Ježíš. Na skálu nad údolí se obyvatelé přestěhovali až v 16. století. Místo, kde vesnice ležela původně, je teď zatopené.

Ačkoli Svatý Kříž leží odhadem 60 kilometrů vzdušnou čarou od moře, působí neuvěřitelně středomořsky. Když jsme se dostatečně pokochali, zamířili jsme zpátky na sever mezi levandulová pole. U jednoho jsme zastavili a já jsem si do petlahve nahrabala místní hlínu, abych jí vylepšila obsah květináče s mou chřadnoucí a mechem obrůstající levandulí.

Ve vesničce Esparron de Verdon jsme nejdříve minuli středověký hrad, jenž ve 13. století postavila rodina Castellane, která jej vlastní dodnes. Mí spoluputovníci ovšem pookřáli až poté, co zahlédli tyrkysově se lesknoucí vodní hladinu – slíbené koupání bylo na dohled.

Našli jsme si příjemnou zátoku a lachtani se okamžitě vrhli do přehrady. I tato vznikla kvůli výrobě elektřiny, je ovšem o pár let starší než Sainte Croix. Také ona nabízí milovníkům vodních sportů nepřeberné množství možností k vyřádění.

Zatímco mí vorvani se cachtali do naprostého vylouhování, já jsem se chvíli opájela představou, jaké by bylo mít jeden z těch nových stylových domečků na stráni, a pak jsem studovala místní flóru a pokoušela se podloudně vydolovat vzorek do sbírky skalniček.

Bohužel jsem nebyla úspěšná, ale ono by se jim v kyselé půdě u nás na chalupě stejně nedařilo. Když jsme se prosušili, rozumně jsme usoudili, že na další poznávací túru už nejsme v té správné kondici, a tak jsme se cestou domů jen zastavili v Carrefouru v Pertuis a mazali si oplanchovat čerstvé masíčko.

Žádné komentáře:

Okomentovat