Kolem Montagne de Lure

Zamířili jsme k benediktinskému opatství Prieuré Notre Dame de Ganagobie na vršku protějšího kopce. Kdybychom měli podrobnější mapu, věděli bychom, že stačí sjet po místní silničce pod terasou, na níž jsme si vychutnávali svou kávu, ke starému římskému mostu a za ním se napojit na silnici vedoucí ke klášternímu parkovišti, což obnáší zhruba tři kilometry. Ale řídili jsme se navigací, která nás vedla zpátky na jednu a pak na druhou státovku, abychom se po deseti kilometrech jízdy u odbočky ke Ganagobie dočetli na obrovské ceduli, že tudy se dostaneme k vesnici, radnici, ateliéru vitráže, ale v žádném případě ke klášteru. Odbočka k opatství je o tři a půl kilometru zpátky.
Vrátili jsme se a začali šplhat po uzoučkých serpentinách nejdřív lesem, pak mezi levandulovými poli, odkud byl nádherný výhled na Durance a plošinu Valensole.

Na plošině na vršku kopce nás čekal areál obehnaný pevnou kamennou zdí. Jedinou volně přístupnou budovou je románský kostel s nádherným portálem.

Z vršku kopce je krásný výhled na všechny světové strany. Například severovýchodním směrem k Digne les Bains. Špička vlevo je Sommet de Cucuyon, homole vpravo Sommet de Couard, za nimi pohoří Montagne du Cheval Blanc.

Na svazích kolem kláštera je spousta zajímavostí, jejichž prozkoumání by zabralo nejméně jedno poklidné a bukolické odpoledne – středověký lom, v němž se vyráběly mlýnské kameny i se zbytky polotovarů, zříceniny středověké vesnice, ruiny hradu, spousta jeskyní, kde se za druhé světové války skrývali partyzáni, a nádherné vyhlídky na všechny světové strany. Jenomže tolik času jsme neměli. V obchůdku, kde mniši prodávají med, sušené bylinky, vlastnoručně vyrobené marmelády, kompoty a likéry, církevní literaturu, růžence a medailonky, jsem si koupila malý magnet s trubičkou v níž je zasunutý svazeček sušené levandule (voní mi na ledničce). Před řídkým deštíkem jsme uprchli do auta a zamířili na dálnici, vedoucí proti proudu Durance na Gap, Briancon a do Itálie. Tudy kdysi vedla Via Domitia.

Dálnici jsme opustili před Sisteronem. I přes to, že tady se jako zázrakem vyjasnilo, mraky někam zmizely a začalo svítit sluníčko, dopravní ruch v sedmitisícovém městě nás odradil od návštěvy památek a pokračovali jsme na sever k řece Meouge, jež hlubokou průrvou odděluje Montagne de Chabre (okcitánsky Kozí hory) na severu od Montagne de Saint Cyr a Crete du Travers na jihu.
Na parkovišti nad kaňonem Gorges de la Meouge mi K+P ani trochu nevěřili, že z toho krpálu nebudeme slézat jen dvůli římskému mostu, ale i kvůli koupání. Proto se rozhodli nechat plavky v autě.

Až když uviděli pár naháčů, hluboké tůně  a vodopád, zamrzelo je to, ale šplhat zpátky pro plavky se nám už nechtělo.

Dopadlo to tak, že jsme se aspoň brouzdali mělčinami, vybírali oblázky a pozorovali drobné rybky, snad pstruhy, prohánějící se v nazelenalé čisté a kupodivu docela teplé vodě.

Petr to nakonec nevydržel, sundal šortky a v tričku a slipech skočil ze skalní plošiny vedle vodopádu do tůně.

Nechali jsme ho trochu vysušit na sluníčku, aby nezamáčel sedačku v autě, naposledy se podívali z mostu dolů po proudu řeky, a vyrazili vzhůru do kraje Drome.

Po překonání průsmyku Col de Macuegne vysokého přes tisíc metrů nás až k další zastávce provázela Mont Ventoux tu a tam probleskující mezi kopci. Byli jsme na severovýchodním svahu větrného hřebene. Další zastávkou v mém itineráři bylo město Montbrun les Bains, kde jsou, jak název napovídá, lázně, ale i kouzelné středověké město na kopci.

Zastavili jsme dole pod ním, ale když se na mou otázku Jdeme tam? rozlehlo jen hluboké mlčení, rozloučili jsme se se Sněžkou, za jejíž vrcholek právě zacházelo slunce, a pokračovali na plošinu d´Albion.

Chtěla jsem se ještě zastavit v Simiane la Rotonde s hradní věží ve tvaru komolého kužele, městě, v němž strávil dlouhá léta svého života malíř Otakar Kubín. Ale už vážně nebyl čas. Zastavili jsme se u Rustrelu a zkusili se projít jeho okrovými lomy, jenže asi po kilometru jsme zjistili, že jsme nepochopili francouzské značení tří okruhů a ztratili se. Okr jsme si užili jen v botách a lehce rozmrzelí jsme skočili do auta a pádili grilovat před naší cabane.