Comtat Venaissin, den druhý, dopoledne

V úterý jsme se vlastně rozhodli objet dokola Mont Ventoux, kterou milujeme a jež nás nepřestává fascinovat. Což je ovšem vlastně nemožné bez projetí části Comtat.

Na Větrné hoře už jsme byli před třemi lety. Velitel vozu si tím splnil svůj sen (ach, ti muži, pořád by někam šplhali), mě ale Mont Ventoux okouzluje víc jako kulisa, pozadí krajiny s vinicemi, olivovníky a levandulí.

Mont Ventoux, Větrná hora, je nejvyšším kopcem Provence. Měří 1912 m, a její vršek i v létě působí dojmem, jako by na něm ležel sníh. To bílé však jsou kamenitá pole bílého vápence. Prvním známým turistou, který horu zdolal a svůj výstup dokonce literárně zpracoval, byl v roce 1336 Francesco Petrarca.

Okruh jsme začali na jihu u vyhlídky, kde jsme se také před třemi lety zastavili. Kousek od vesnice Monieux začíná 400 m hluboký kaňon říčky Nesque, Gorges de la Nesque, oddělující masiv Mont Ventoux a plošinu Vaucluse. Nesque do něj vtéká v nadmořské výšce 620 m a vytéká z něj o zhruba 20 km dál ve výšce 300 m. Prý je to po proslulejším Gorges du Verdon druhý nejkrásnější kaňon v Provence.

Podél horních tří čtvrtin kaňonu vede okreska D942 s několika tunely a vyhlídkami. Milují ji zejména cyklisté, takže ujet těch 15 km autem vyžaduje obezřetnost a půl hodiny času, zejména proto, že takhle na konci června se zhruba dvě třetiny francouzských seniorů šikují do pelotonů a zdolávají úbočí Mont Ventoux s podporou lékařského týmu pohodlně usazeného v doprovodných dodávkách.

K návštěvě další vesnice nás vedly osobní důvody, které nebudu prozrazovat. Ale i když si odmyslíme soukromé důvody a pomineme minimální znalost francouzštiny, cožpak je možné nechat si ujít návštěvu vsi, která se jmenuje Statečný Crillon (jak je to podobné slovu grillon = cvrček) a u jejíhož úpatí teče říčka s tímhle jménem?

U radnice vsi Crillon le Brave stojí socha (bronzová a v nadživotní velikosti) hrdiny, jehož jméno vesnice nese. Crillon le Brave, čili Louis Balbes Berton de Crillon, potomek přistěhovalců z Piemontu, se narodil na hradě ve vsi Murs, kterou jsme navštívili na konci předchozího dne. V důsledku vlastní mladické nerozvážnosti - zúčastnil se zakázaného souboje a prchaje před trestem smrti emigroval do Francie - se vypracoval na nejslavnějšího barokního francouzského generála. 

Král Jindřich IV., buď pod vlivem alkoholu, nebo příbuzenským křížením vyvolané demence, mu udělil kuriózní titul "nejstatečnější hrdina ze všech hrdinů". 

Kánoe a cyklistika, to se mě tak mocně týká, aneb potkat na náměstí francouzského městečka přívěs s takovým obrázkem, to příslušníka malého českého národa vždy potěší :)

Že by něco jako Zvonokosy?

- Sousedi, ty záchodky někdo hlídat musí!

- To je těžká věc… 

- Tak to svěříme největší hlavě ve vsi.

Vesnice Crillon má i bez proslulého generála bohatou historii.

V Comtat Venaissin se levandule pěstuje jen na okrasu. Levandulová políčka tu nenajdete, obyvatelé jsou vinaři a olivovníkoví a mandloňoví sadaři.

Z vísky Crillon je prý nádherný výhled na Mont Ventoux. Pokud si větrná madame nenasadí beranici.

Severním směrem leží skalnaté pásmo Dentelles de Montmirail. Je to osm kilometrů dlouhý hřeben. Svým tvarem i názvem mi připomíná zubaře, ale slovo dentelles ve francouzštině znamená krajky.

Pokračovali jsme uzoučkou asfaltkou mezi vinicemi do Caromb, kde jsme si včera pochutnávali u kostela na kávě. Naštěstí jsme cestou nepotkali žádný traktor, nevím, kde bychom my nebo on skončili…

V místě, kde se skály Dentelles sklání do úrodné nížiny Comtat Venaissin, shlíží na kraj z vršku porostlého olivovníky obsypanými cvrčícími cikádami zřícenina renesančního domu. Říkají mu la Pré Fantasti a prý tu straší.

V polovině 17. století zde několik let bydleli Antonio a Francesco Barberini, bývalí kardinálové, synovci a chráněnci papeže Urbana VIII. Po jeho smrti byli následujícím papežem vyhnáni z Říma a uchýlili se pod ochranu kardinála Mazarina. Byli to vzdělanci, mezi jejichž koníčky patřila i chemie, což místní prostý lid vedlo k vyfabulování legendy o alchymii, bohatství nabytém z výroby elixíru života a sporu ukončeném bratrovraždou. Zavražděný hodnostář tu prý dlouhá léta strašil. Ve skutečnosti oba bratři dožili v Římě, opečováváni svými bohatými příbuznými.

Léta strávená v Provenci pro bratry Barberini, uvyklé pohodlnému životu u papežského dvora, nepochybně představovala sedm nejhubenějších roků jejich života. Dům totiž není velký, v přízemí je jen vstupní síň s torzem točitého schodiště a tři místnosti. 

Ze zborcených stropů a zdí není patrné, kolik pokojů bylo v patře, jen část zachované křížové klenby napovídá, kde bývala kaple. Všechny otvory jsou zamřížované, aby dovnitř strašidelného domu nemohl nikdo vstoupit.

Na jedné z informačních cedulí roztroušených v okolí stavby si frankofonní návštěvník přečte legendu vážící se k domu. Na druhé se pravděpodobně dozví, že rodina Barberini patřila mezi římskou nobilitu, rodinný palác jim vyprojektoval věhlasný architekt Gian Lorenzo Bernini, založili pozoruhodnou knihovnu, podporovali jedinečný sbor církevních kastrátů a podíleli se na vzniku prvních italských oper. Na třetí tabuli se píše cosi o rekonstrukci zříceniny domu la Pré Fantasti mladými dobrovolníky. 

Provensálské památky jsou opatřeny mnohomluvnými informačními tabulemi. Bohužel pouze ve francouzštině, protože se zřejmě nepředpokládá, že by zahraniční turista zabloudil dál než do Avignonu nebo Arles. A když už chce zabloudit, tak se má naučit francouzsky, že jo. 

Potřebovala bych na mobil chytrou aplikaci, kterou si vyfotím francouzský text na informační tabulce, a on se přeloží třeba do angličtiny.

Mám zříceniny raději než naleštěné, pozlacené a přezdobené zámky. Poskytují prostor pro fantazii. La Pré Fantasti je kouzelné místo. Vyprahlé návrší osázené olivovníky a podél silnice oleandry, fíkovníky a granátovníky. Rozpálená zem sálá a z větví cvrčí stovky cikád. I přes to vedro se mi je nechtělo opouštět.