Sedm dní je málo

V práci jsem zvedač telefonů, příjemce a distributor došlé pošty, vařič kávy pro návštěvy a pro šéfovou, myč špinavého nádobí, nákupčí kancelářských potřeb, zapisovatel přihlášek na všechny pořádané akce, koncipient vlastní a korektor ostatní korespondence opouštějící kancelář, grafik newsletteru, prezentací a ostatních materiálů, redaktor, korektor, editor a šéfredaktor odborného časopisu a kdoví, co ještě.

Doma jsem nákupčí, kuchař a grilovač, uklízeč, myč nádobí a oken, hajzlbába, pradlena (adekvátní mužské ekvivalenty jsem kupodivu nenašla), šič (nebo švadlena?), spravovač a látač, žehlič, malíř, tapetář a natěrač, holič a kadeřník, písař a IT odborník, opravář drobných defektů, šofér, zahradník, sekáč trávy, krmič a údržbář kočkovitých šelem a kdoví, co ještě.

Když zbude trochu času, jsem čtenář, blogger, internetový maniak, bastlíř, architekt a bytový designér Simíků, milovník vážné hudby, baletu a tance, amatérský fotograf a možná ještě něco.

Prostě normální ženská.

Nedávno v dámské společnosti přišla na přetřes otázka mnohostrannosti člověka jako jedince lidského rodu. S kolegyněmi jsme posuzovaly, co všechno zvládá žena, a co stíhá a umí chlap. Vzpomněla jsem si na dávno vyslechnutou poučku jedné zkušené ženské, již jsem zhruba reprodukovala před rokem a již si na přání dovolím ještě jednou volně parafrázovat.

Místo manžela, který každý den přijde utahaný z práce, pokud vyluxuje, tak ledničku, a plácne sebou s lahváčem na gauč před televizí (v lepším případě; v horším zvládne několik točených už cestou domů a o to později a utahanější pak dorazí) nebo se s hodnotnou literaturou, doutníkem a sklenkou koňaku uchýlí do svého reading-nook, by žena potřebovala na každý den v týdnu jiného muže.

V pondělí, když i ona přijde unavená z práce a přesto nahází prádlo zašpiněné o víkendu do pračky, pomůže dětem s úkoly a vyslechne jejich starosti, uvaří teplou večeři, pověsí vyprané prádlo a lehce přešůruje největší nepořádek, by se jí hodil chlap, jenž přípravu teplé večeře převezme za ni. Pravděpodobnost, že by narazila na muže, jenž nejen dobře vaří, ale dokonce po večeři umyje nádobí a v ideálním případě ženě naservíruje lahodný pokrm při svíčkách, protože o víkendu s dětmi na to nebyl čas ani prostor, a u stolu s ní rozebere život lidstva v posledním tisíciletí, století, desetiletí, nebo alespoň pondělní události ve světě a jejich mikrosvětě, je mizivá.

V úterý by se šikl chlap, jenž odpolední a večerní výše zmíněný chod domácnosti dobrovolně převezme na svá bedra a bez zbytečných hysterických a machistických scén ženě umožní, aby se po práci věnovala aerobiku, tanci, výtvarným kroužkům a čemukoli, co ji baví, a následné schůzce s kamarádkami. Vždyť je v jeho vlastním marketingovém zájmu nechat jí prostor šířit do světa, jak skvělého má partnera.

Ve středu je podle starého známého přísloví třeba něžného, pozorného a vytrvalého milence. Jeho předehra v podobě volného odpoledne s kamarády na tribuně fotbalového stadionu, na tenisovém kurtu, v hospodě či knihovně neuškodí, jestliže tím neohrozí závěrečný ceremoniál dne a přijde rozjařen jen do té míry, aby byl schopen žádoucího procesu .

Ve čtvrtek by nezaškodil milovník kultury, tedy muž, s nímž je možno zhlédnout jiný film, než akční. Přát si však, aby týž chlap neusnul v divadle na činohře, je nejspíš troufalé, a dovléci téhož do galerie, na koncert nebo dokonce na operu (o baletu se neodvažuji ani zmiňovat) zhola nesplnitelné.

Takže milovník klasické hudby by nalezl uplatnění v pátek. Za velmi odvážné považuji přání, aby týž muž byl při následném příjemném posezení nad sklenkou vína schopen intelektuálně pohovořit nejen o právě absolvovaném kulturním zážitku, ale i o oblastech s hudbou naprosto nesouvisejících.

Ideálním partnerem na sobotu by byl „sobotní manžel“, tedy muž, jenž vymění prasklé žárovky a vybité baterie, opraví kapající kohoutky, slepí rozbitou vázu, pověsí obrázek, poličku nebo garnýž, poseká trávník, pořeže větve, naštípe dřevo a jednou za čas vymaluje, vytapetuje, nalakuje, natře, položí koberec, přestěhuje nábytek, vykope jámu, zasadí strom, a postaví aspoň nízkou zídku. Odměnou by mu byl večer naservírovaný báječný grilovaný stejk, pokud by se u jeho konzumace dokázal zdržet hlasitých fyzických projevů.

Neděli je třeba věnovat odpočinku, jak praví křesťané. Proto na neděli by stačil muž, s nímž je možné projít se přírodou, absolvovat pohodovou projížďku na kole, zajet na výlet po památkách. Nebo se proběhnout po tenisovém kurtu, projít po golfovém hřišti, vyšplhat na skálu, skočit padákem – podle toho, zda je žena založení spíše klidnějšího, nebo milovnice adrenalinu. Muž, s nímž by bylo možné strávit týden dovolené, aniž by vám po dvou dnech lezl na nervy.

Do sedmi dní se mi bohužel nevešel muž sečtělý, s nímž je možno rozebrat přelouskanou literaturu a dozvědět se o knihách neznámých, ani takový, s nímž lze navštívit ples, aniž by tancechtivá žena musela od barové stoličky vedle svého nasávajícího partnera vrhat vilné pohledy po kolemjdoucích, aby si tak lstivě zajistila alespoň jeden tanec. A to si ani netroufám přát ženám muže, jenž by dětem pomohl s domácími úkoly z matematiky, fyziky a chemie, aniž by při slovních úlohách udělal gramatickou chybu. Jednoho takového jedničkáře jsem si kdysi vzala. Kromě domácích úkolů se s ním dal strávit krásný páteční večer a i přes nedodržení míry mu šla skvěle středa.

Prostě týden je strašně krátký a jeden muž všechno nezvládne.