Loučení s levandulovým krajem

Letos jsme nezažili moc levandulových polí, bydleli jsme spíš v kraji vinařském. Takže rozloučit se s Provence jsem chtěla v levandulovém kraji na hranicích Vaucluse a Alpes-de-Haute-Provence.

Projeli jsme rušným Aptem, centrem zdejšího arrondisementu, na jehož hřbitově je pohřben český malíř Otokar Kubín, jenž v tomto kraji žil a vlastnil tu dokonce dvě nemovitosti - renesanční dům v Simiane-la-Rotonde a hrad v Caseneuve (https://makovice.blogspot.com/2013/12/kolem-dokola-aptu.html), kolem kterého jsme projeli a u něhož jsem se zanořila do levandulovho políčka.

Další naší zastávkou bylo Viens  (https://makovice.blogspot.com/2013/11/cizinci-nedotcena-provence.html), do nějž jsem se zamilovala před deseti lety tak, že jsem na katastru obce následující rok sehnala ubytování. Hrad z 12.-13. století se Saracénskou věží, městská brána se zvonicí, snad jen románský kostel Saint Hilaire z 12. století jsem tentokrát vynechala, protože je na opačné straně než parkoviště, a navíc jsem městečko navštívila sama se stávkujícím řidičem ponechaným na parkovišti.

Vesnice se na přelomu antiky a středověku jmenovala latinsky Vegnis a v listinách se poprvé zmiňuje v roce 1005, od roku 1225 však už nese své současné jméno.

Ve městě jsou podle internetu pozoruhodné renesanční domy Moniera d'Arnaud a Moniera de La Quarré a dům Pontevès, dnes radnice. Všechna parkoviště byla plná, pokusili jsme se tedy zaparkovat před ní, ale velmi decentně nás odtud vykázal místní hlídač, že večer tam prý bude nějaká šou a potřebují mít prázdný prostor. Dům jsem stihla vyfotit jen rychle a od boku a kromě prokazatelného stáří na něm neshledávám nic moc oku lahodícího.

Tohle je, ač to tak moc nevypadá, hradní nádvoří.

V domě hned před hradní branou se odehrávala svatba, proto na hradním nádvoří parkovala spousta aut. Podle monogramu na bráně jsem dům identifikovala jako dům Moniera d'Arnaud, ale kvůli svatbě nebylo možné vyfotit víc.

Goticko-renesančních domů je ve vsi víc. Na tomhle náměstíčku, které vlastně není náměstíčkem, ale podle map se jmeuje Rue de la Place, jsou pozoruhodné nejméně tři domy, přechod přes uličku se sdruženým okénkem a gotická branka.

Třetí dům je tenhle. Probíhají v něm rekonstrukční práce. Před 10 lety jsem fotila otevřeným oknem za obloukem ve vedlejší uličce i interiér. Tehdy se dům asi pronajímal, byla tam ložnice. Kdo ví, co v něm bude teď.

Cestou na poslední místo, které jsme měli v Provence navštívit, jsme projížděli mezi spoustou známých míst a levandulových polí. Nejvíc jich kvetlo u další vesnice, která mě minule okouzlila, a to Vachères (https://makovice.blogspot.com/2014/09/louceni-s-levanduli.html). Řidič zase zůstal v autě, že prý musí šetřit síly na zítřejší dlouhou cestu, a vypustil mě do uliček samotnou. Ačkoli jsem tu už jednou byla, nějak jsem se u kostela v nové části vsi ztratila a vypravila se jinudy než minule. A tak jsem se ocitla mimo starou ves, za hradbami, odkud byl krásný výhled na údolí na severu pokryté levandulovými poli.

Mimochodem, víte, jak rozeznat levandulová pole od šalvějových? Šalvějová jsou spíš růžová než fialová.

Škoda, že na bělostném pohoří Lure nebylo předevčírem taky tak krásně jasno.

Ves Vachères vznikla někdy v 10.-11. století, ale místo bylo osídleno už v galských dobách, o čemž svědčí keltská socha válečníka uložená v Calvetově muzeu v Avignonu. První písemná zpráva ale pochází až z roku 1201, kdy se ves zmiňuje jako Vaqueriae. Jméno zřejmě pochází z okcitánštiny, kde vachièro znamená kravín.

Do starého města jsem tentokrát neprošla hlavní městskou branou, ale malou brankou v hradbách.

Uvnitř hradeb jsou domy ze 13. až 14. století. Ze 13. století je také kostelík Svatého Kryštofa, který se před devíti lety opravoval a byl skrytý za lešením. Tentokrát tam začínala nějaká kulturní akce a jakýsi pán mě srdečně zval dovnitř. Ale jelikož jsem neměla pozvánku, fotila jsem jen zvenčí.

Je až neuvěřitelné, kolik drobných kamenných středověkých detailů se vejde do tak maličké vesničky.

A poslední cesta na základnu kolem známých levandulových měst Banon, Simiane-la-Rotonde a Sault a přes kopec po D1 do Villes-sur-Auzon. Balit, uklidit, zkusit se vyspat a na nic nezapomenout.

Sbohem, má drahá Provence. Asi už naposledy.