Ve
skutečnosti jsme měli v sobotu jet domů. Ale vzhledem ke vstřícnosti majitelů,
kteří nám při prvním setkání nabídli, že když jsme přijeli o den později,
můžeme také o den později odjet, a vzhledem k tomu, že Drahý měl
následující týden ještě dovolenou, takže nemusel spěchat do práce, a já jako zánovní
důchodkyně nemám kam spěchat, rádi jsme nabídku přijali. A to bylo dobře. Kvůli
dešti jsem musela z předem připraveného itineráře škrtnout celý páteční výlet kolem dolního
toku řeky Durance, ale poslední nostalgický a rozlučkový den bych redukovala nerada. Jen jsem do něj vsunula včera kvůli dešti vynechanou vesnici, která
byla při cestě.
Saumane-de-Vaucluse byl (jako skoro všechny
místní vesnice) osídlený v pravěku i době keltské. Na vršku vsi stojí hrad
z 12. století, který patřil tři století rodu de Sade. Proslulý zhýralý markýz,
plným jménem Donatien Alphonse François de
Sade, tu u strýce v dětství strávil pět let.
V 11.
století byla vesnice obehnaná mohutnými hradbami, což bylo po staletích útoků
Germánů a saracénů pochopitelné.Pod
hradem stojí románská kaple svatého Trofima z 12. století. Vesnička se choulí
kolem těchto dvou nejvýznamnějších budov.
Saumane
leží na kopci, jak to tu bývá, a jsou z ní krásné výhledy na skoro
všechny světové strany.
Je tu i
několik lavoirů a kašen, v nichž to žije. Z jedné dokonce místní udělali
obdobu české knihobudky.
Miluju tyhle vesničky, kde jediný živý tvor, kterého přes den potkáte, je kočka.
Přes údolí na severním svahu Luberonu leží vesnice Oppède-le-Vieux.
Už jsme tu byli před dvanácti lety (https://makovice.blogspot.com/2011/09/na-navsteve-u-sipkove-ruzenky.html), ale Drahý s KlaPi tehdy zůstali
dole pod hradbami v kavárně a do kopce mě vypustili samotnou. Byla jsem ve
stresu, že zdržuju, tak jsem tehdy vyšplhala jen asi do poloviny staré vsi. Hloupá,
bylo jim tam beze mě dobře.
Hned
pod ním je románská kaple Notre Dame d´Alydon z 10. nebo 11. století. Takže
soudím, že i hrad postavili zhruba v téhle době. Kostel je zrekonstruovaný,
teď se pracuje na opravě hradu.
Pod
hradem vznikla vesnice, ale síť vesnických uliček má prý původ už v období po
pádu Říše římské. V době největšího rozkvětu ve 14. století měla ves 900
obyvatel. Jsou tu sklepy vytesané do skály, zbytky domů a krámků, dlážděné
cesty. Před 12 lety ještě bylo možné vstoupit jedním vchodem do síně se zbytkem
schodiště vytesaného do skály, teď jsou ale všechny vchody do zřícených domů zabarikádované
kamennými kvádry.
Pořád
nejkrásnější mi připadal gotický dům, u kterého jsem tehdy cestu do kopce
skončila a který jsem při své první návštěvě nazvala zámek Šípkové Růženky.
Ulička pod ním je tak úzká, že se mi nepovedlo vyfotit celý dům. Minule ano,
nevím, jak se mi to tehdy podařilo. Ještě k tomu se mi tam motal
nějaký turista. V Oppède byla tentokrát vůbec spousta turistů, hlavně
Poláků. Asi nějaký autobusový zájezd. Minule jsem tu byla skoro sama.
V 16. století začali bohatší vesničané/měšťané stavět domy v
pohodlnějším místě, dole hned za hradbami.
Dlážděná
cesta vpravo na téhle fotce byla minule zavřená. Z paláce nahoře vznikl za
ta léta hotel s bazénem za zdí vpravo nahoře.
Tenhle
dům s věží přilepený k hradbám jsem si minule vyhlédla za své letní sídlo.
17. a 18. století bylo dobou bezpečí, obyvatelé se přestěhovali před
hradby, starý Oppède začal pustnout a někteří majitelé nových domů v údolí na
starých domech na kopci strhli střechy, aby nemuseli platit domovní daň.
Život starému Oppède
vrátila partička asi čtyřiceti architektů, studentů, hudebníků, malířů, sochařů
a jejich rodin, která sem za 2. světové války prchla z Paříže před Němci.
Byla mezi nimi i manželka Antoina de Saint-Exupéryho Consuelo, která o příběhu
skupiny napsala knihu Oppède, jež vyšla v roce 1947 v USA.
Dnes stará ves ožívá díky
turistickému ruchu a nadaci, která ji rekonstruuje.
Z toho, kolik prostoru jsem Oppède věnovala, je vidět, že je to jedna
z mých srdcovek. Na poslední den jsem totiž naplánovala
vesnici vsunutou z původního programu předchozího dne a tři srdcovky,
protože jsme potřebovali šetřit síly před dlouhou cestou domů a protože je to #MyLastProvence...
Žádné komentáře:
Okomentovat