Vlastně jsme páteční cestu vzali za špatný konec. Město Forcalquier, kam jsme sjeli z kopců Horní Provence, je totiž považováno za vstupní bránu do departementu. Na vrcholu homolky uprostřed města bývala pevnost hrabat z Provence zbořená na začátku 17. století. Dnes tu stojí kaple Notre Dame de Provence v byzantském slohu z konce 19. století.
Město se pyšní bohatou historií. V 11. století si je zvolili za sídlo hrabata z Provence. Raimond Bérenger IV., jenž žil na počátku 13. století, měl čtyři dcery. Všechny se provdaly za krále, proto se Forcalquier říká Město čtyř královen, přestože ani jedna z nich tu pravděpodobně nikdy nebyla.
Starému městu dominuje katedrála Notre Dame du Bourguet z přelomu 13. a 14. století.
Město však vzniklo mnohem dříve na místě osady založené v keltsko-římských dobách u Via Domitia.
Jméno Forcalqier vzniklo zkomolením původního latinského furnus calcarius, což znamená pec na pálení vápna. Ano, místní malta je kvalitní a zdejší domy vydržely staletí.
I tady roste zeleň z dlažby…
Cestou na vrcholek kopce jsme mezi starými kamennými městskými domy uprostřed města narazili na venkovskou zahrádku s rajčaty a dýněmi střeženou fešáckým hlídačem.
Vedle kaple Notre Dame de Provence je nekrytá zvonkohra s osmnácti zvony. Je to jediná ručně ovládaná zvonkohra v Provence. Vyhrává jednou týdně, v neděli v půl dvanácté.
Ke kapli Panny Marie Provensálské vede křížová cesta. Město má prý nejčistší vzduch z celé Francie, ne-li z celé Evropy.
Okcitánské motto města zní Plus aut que les Aups, což značí Vyšší než Alpy. Plošina u kaple nabízí k výše zmíněným horám nádherný výhled.
Jako na mnoha dalších vyhlídkách i tady je orientační růžice. Praha na ní chybí, takže domů je to někam mezi Vídeň a Berlín.
Malebné provensálské dvorky…
Pár kilometrů jihozápadně leží městečko Mané s jedinou zachovalou barokní pevností v Horní Provence, již chrání dvojité hradby.
Základy pevnosti ovšem svědčí o starším původu. Její předchůdkyně tu stála už ve 12. století. Pevnost i domy ve městě jsou postavené převážně z kamene z místních vápencových lomů la pierre de Mané.
Z citadely je prý nádherný výhled na okolní planinu, Forcalquier a kupole nedaleké observatoře v Saint Michel. Možná je to pravda, ale za obrannými zdmi panuje stavební ruch a co byste hádali, že je napsáno na mohutné vstupní bráně pevnosti? Správně, propriété privée.
Obešli jsme pevnost aspoň dokola a pokochali se pohledem na Forcalquier.
A zajímavost na závěr - Mané byla v roce 2002 první francouzskou vesnicí, která zavedla wi-fi.
Žádné komentáře:
Okomentovat