Můj oblíbený plyšák

Mého oblíbeného plyšáka mám už skoro dvanáct let. Za ta léta mazlení, tulení a ohmatávání už poněkud ztratil pěkný pevný tvar a rozplácl se do šířky. Kdysi byl samočistící, tato funkce ovšem již přestala fungovat. Chlupy pokrývající jeho povrch jsou čím dál tím drsnější, ale bohužel jsou z materiálu, který nesnáší vodu, a tak se musí často kartáčovat.
Plyšák přes den zpravidla zdobí křeslo v obýváku u radiátoru a v noci se záhadně přemisťuje přímo doprostřed mé postele, a to tak, že napříč.

Můj plyšák je multifunkční – v jistých situacích pracuje i jako vysavač, avšak tato funkce se sama zapíná výhradně v blízkosti misek s konzervami nebo s granulemi. V okamžiku, kdy vysává, zasekne se a vysávací funkce se nedá vypnout až do naprostého naplnění uvnitř uloženého sáčku. Kromě tohoto sáčku tvoří jeho útroby pravděpodobně piliny. Obal zřejmě někde netěsní, protože plyšák je při přemisťování bytem trousí za sebou. Bohužel občas z něj vytéká i jakási tekutina a vypadávají nepříjemně aromatizované šištičky.

Můj plyšák má v sobě zabudovaný tajuplný strojek vyluzující zvuky. Kdysi to býval především táhlý kňučivý zvuk, ale strojek se časem ochodil a to, co vydává dnes, připomíná nejspíše krátké hrdelní „æ“, které spíná zřejmě pohybové čidlo při jakémkoli hnutí v místnosti, kde se plyšák nachází. Další strojek při jemném dotyku plyšákova povrchu vibruje a tiše vrní, při razantnějším kontaktu se vrnění zintenzivňuje a přechází do zalykavého mohutného drnčení.

Uvažovala jsem o tom, že ochozeného plyšáka odnesu do opravny, aby ty netěsnoti, vibrace a podivné zvuky spravili, ale i když jsem už velká holka, nedokážu se od něj odloučit.