Základy mužského šovinismu Josefa Hausmanna

Jak jsem se minule zmínila, dostala jsem do mailu odkaz na svěží dílko pana Josefa Hausmanna „Základy mužského šovinismu“ (ráda se podělím: www.rodice.wz.cz/hausmann.pdf).

Po dočtení jsem chvíli zhluboka dýchala a nemohla jsem se rozhodnout, co si mám o autorovi myslet. Poměrně rychle jsem došla k verdiktu, že pan budoucí vysokoškolský profesor se zřejmě z mladické nerozvážnosti oženil s prsatou sexbombou, bohužel s IQ tykve (paní bývalé Hausmannové se dodatečně omlouvám, protože nevěřím, že by něco takového bylo možné) a po pětadvaceti letech manželství se rozhodl vypořádat s její geneticky vrozenou tupostí a frigiditou. Zbavit se spleenu z promarněných desetiletí, kdy se mu manželka nepříjemně pletla do skutečného života, jenž se, jak je všeobecně známo, odehrává v úvazech na skalních stěnách, v kánoích na divokých řekách a v přátelském hospodském prostředí, mu měla zřejmě pomoci vydaná publikace. Nebo možná nechtěl prát špinavé prádlo před rozvodovým soudem (protože soudkyně byla žena a stejně by nic nepochopila) a zvolil poněkud originálnější formu, jak se s minulostí vypořádat – a jako pragmatický muž usoudil, že veřejná publikace bude nejlepší, protože finančně ohodnocené řešení.

Navíc jsem stále meditovala nad autorovým tvrzením, že v mnoha domácnostech ženy přítomnost jeho pamfletu v knihovně zakázaly. Proč proboha? Až KlaPi dospěje k rozhodnutí vdát se, nebudu jí udílet rady do manželského života, jen doporučím napřed si přečíst výše zmíněnou brožurku, aby věděla, do čeho jde.

Skoro týden jsem načerpané páně Hausmannovo moudro přechroustávala střídajíc nevěřící vrtění hlavou s pobavením. Po týdnu jsem si opět přečetla úvod a snad konečně pochopila! Autor tvrdí, že názory v publikaci obsažené jsou posbírané, nikoli jeho. Chci tomu věřit, protože nehodlám přijít o iluzi, že vysokoškolsky vzdělaný chlap snad nemůže být až takový idiot a macho (ačkoli při svých zkušenostech bych už měla vědět, že v životě je možné všechno).

Při druhém čtení brožurky jsem se vyloženě bavila, což, jak doufám, měl být její účel. Autorovi se skutečně podařilo vydestilovat esenci mužské sociální tuposti. Svým způsobem ho obdivuji, protože sebekriticky vyextrahovat ženskou pitomost do čtyřiačtyřiceti stran by se asi málokteré ženě podařilo.

Blbost je asexuální a funguje v obou pohlavích stejně, ale naštěstí většina chlapů a ženských se nechová podle vzoru pana doktora Hausmanna. Jinak by asi lidstvo brzy vymřelo. Pro zaneprázdněné čtenářky, které nechtějí ztrácet čas přelouskáváním čtyřiačtyřiceti stran, se příště pokusím zapolemizovat s některými autorovými tvrzeními. Ale to opravdu až příště, abych ty přezaměstnané nezdržovala množstvím najednou nanesených písmenek :-).