Ochrana osobních údajů? Ale prosím vás! V době internetu?

Nedávno jsem na netu narazila na mapový server Centra pro regionální rozvoj české republiky mapy.crr.cz. Přiblížíte-li mapu na jednotlivé parcely, kliknutím na ně se dostanete na novou stránku, která vám poskytne informaci, na kterém katastrálním území pozemek leží. Ale je tam ještě zajímavé tlačítko nazvané Informace o parcele, prostřednictvím něhož se dostanete na katastr nemovitostí.

Úplně stejně funguje i server ikatastr.cz. Pro majitele nemovitostí jsou to služby velmi pohodlné, protože kdo si má pořád pamatovat všechna čísla té spousty pozemků, které vlastníme, že? Ale pozor! Velmi pohodlné jsou i pro stalkera.

Když se totiž normální zvídavý člověk tak snadno dostane k těmto informacím, nejprve si ověří, zda jsou na katastru správně zapsány dům, v němž bydlí, jeho chata nebo chalupa a nemovitosti členů rodiny. Potom se zajímá, kdo ze širokého příbuzenstva zdědil dům strýce z pátého kolene, jenž zemřel před patnácti lety. Dále si zjistí, který současný majitel rekonstruuje dosud se rozpadající dům, v němž bydlel před jedenadvaceti lety.

Nadšení ze snadno nabytých informací surfera vtáhne do hry a stává se z něj opravdový Stalker. Jakpak to asi je s byty v nedaleko postaveném obytném komplexu? Klik – a rozbalí se mu abecední seznam všech tří set šedesáti jmen, příjmení a bydlišť lidí, kteří si hříšně drahé byty v osobním vlastnictví koupili. A ejhle, už začíná chápat, proč se v okolí tolik množí ruština. Osm z prvních deseti jmen zní rusky a dokonce někteří mají v Rusku i bydliště. Pro zajímavost si takový zvědavec udělá statistiku a graf národnostního složení nových sousedů.

Při počítání českých jmen majitelů nejen zjistí, že byty tu mají snad všichni členové architektonické kanceláře, která projekt nakreslila, ale narazí i na jméno a adresu dcery bývalé kolegyně, která i s matkou bydlí ob blok a jež chodila se Stalkerovým potomkem na základku. Uloží si tuto nepochybně zajímavou informaci v mozku, ale pátrání prozatím zanechá a pustí se do užitečnějších činností.

Nicméně časem se před potomkem zmíní, že Anička si koupila byt v novém bytovém komplexu v sousedství. Potomek utrousí, že asi Aničce ten modeling (jímž se kdysi pochlubila na Facebooku) vynáší. Stalkerovi to nedá, protože při nějakém náhodném setkání s exkolegyní byl informován, že Anička modelingovou kariéru už dávno opustila a raději se věnuje cestování prostřednictvím výměnného studentského programu Erasmus. Ve volném čase se tedy Stalker na katastr vrátí a pátrá dál. Proklikem na informace o stavbě se propracuje k číslům všech 561 bytových jednotek v dosud dostavěné části komplexu. Kliknutím na číslo bytové jednotky pochopitelně získá informaci, komu patří. Kliká, kliká a má štěstí. Něž ho to někde před třicátým bytem přestane bavit, narazí na Aniččino jméno.

Když už se úspěch dostavil, zvědavý Stalker pokračuje v pátrání. Plán domu, který je vyprodán, na webu projektu již není dostupný. Ale stačí přijít na to, jaký je systém značení plánků pater, která se teprve staví a prodávají, protože internet v jakési virtuální paměti uchovává i stránky už smazané. Díky tomu se načtou i plánky budov dostavěných, z nich je možné zjistit, že rozložení bytů se v jednotlivých patrech projektu opakuje. Takže stalker si snadno odpočítá, že Aniččin byt leží v pátém patře, je to jedna z nejmenších garsonek a okna má obrácená  na jih a na západ.

Čímž je zvědavost Stalkerova ukojena. Výsledek svého hledání považuje za neověřenou teorii. Prostě si něco vypočítal, ale třeba je to úplně jinak, hlavně že si pěkně pohrál.
Co čert nechce, ačkoli se Stalker s exkolegyní a Aniččinou matkou obvykle náhodou potká maximálně jednou do roka, týden po tomhle pátrání na ni narazí, jak venčí před domem psa. Proberou se všechny drby, jak jde život, co je nového... Stalkerovi to samozřejmě nedá, chce si ověřit, jak moc bylo jeho pátrání úspěšné.
"Anička s tebou už nebydlí?" zeptá se opatrně.
"Bydlí, ale teď je na Erasmu ve Francii," bezelstně odvětí kolegyně.
"Vy jste jí koupili byt tady v těch nových domech, viď?"
"Jak to víš?"
"Ále, z katastru nemovitostí," odpoví Stalker a přidá jakousi krátkou historku o náhodném hledání čehosi.
Kolegyně začne vysvětlovat, že jsou ty byty strašně drahé, takže se jim podařilo s pomocí všech příbuzných a hypotéky dát dohromady peníze jen na tu nejmenší garsonku.
"V pátém patře, viď? Ale nezdá se ti, že ten barák na západní straně je strašně blízko? Vždyť jí odtud budou koukat přímo do talíře."
Kolegyni spadne čelist. A Stalkerovi taky. Strefil se.